Je tolik citátů, pojednávajících o lásce, že vlastně nevím, jak sepsat tyhle řádky. Nechci, aby tenhle příběh byl plný citátů. Chci prostě psát a přimět čtenáře i čtenářky na chvíli odplout do jiného světa, a zasnít se. Píšu tenhle příběh s osobním cílem vzdát hold citu člověka, který mě v lásku naučil věřit právě v okamžiku, kdy jsem měla pocit, že je všude kolem tma. Dovolte mi tedy prosím, být chvíli osobní a napsat pár slov tomu, kdo do mého života vnesl vnitřní sílu a ukázal mi, že ještě jsem schopná někoho učinit šťastným.
Lásko.. Nemůžu Ti slíbit, že bude snadné, být součástí mého života.. Ale chci Ti poděkovat za vše, co pro mně děláš. Za každou slzu proměněnou v úsměv... Za Tvoji schopnost empatie, za pocit bezpečí a za vědomí, že jsi tu pro mně. Všechno se Ti vrátí :-).
Láska je dar. Dar natolik mocný, aby změnil člověka. Dar, který se může stát motivací, inspirací a něčím tak jedinečným, že už člověk nikdy nebude takový, jaký byl, než lásku poznal. Člověk může milovat několikrát za život a pokaždé celým svým srdcem... Přesto se děje, že tu pravou lásku pozná mezi všemi... Pravá láska si totiž neklade podmínky... Prostě vstoupí do vašeho života, a obohatí jej. A přesně o tomhle druhu lásky, je tenhle příběh.
