Zvláštní pocit... Celý tenhle příběh je sepisovaný tak, jak plyne. Od oficiálního druhého rande mě dělí hodiny a já jsem nervózní. Zase. A mám pocit, že mě nervozita bude ještě provázet pár příštích schůzek. Nikomu se totiž nikdy nepovedlo ve mně vyvolat pocit, že jsem tam, kde jsem měla být už dávno. Vím, že všechno v životě má svůj čas.. A jsem přesvědčena, že v případě tohohle vztahu to platí dvojnásob. Jan se totiž v mém životě ocitl shodou náhod, právě ve chvíli, kdy jsem si sáhla na dno svých psychických sil. Nevěřím na náhody. Byla jsem v kavárně,která patří jeho kamarádům původně proto, že jsem chtěla zjistit, kdy se otvírá, protože jsem to místo měla ráda. Později jsem tam přišla na výpomoc. No.. A přesně tehdy zazvonil majiteli kavárny telefon, na jehož druhém konci, byla má drahá polovička. Když dorazil, bylo zle. Stačilo, aby se střetli naše pohledy, a já věděla, že už ho nedostanu ze své hlavy. Netušila jsem, že tohle ještě někdy k někomu budu cítit. Vlastně jsem byla přesvědčena, že už se nikdy nezamiluju. A o to intenzívnější jsou moje city. Deset let věkového rozdílu, si uvědomím jen tehdy, když mi o sobě začne vyprávět. A v zápětí se náš věkový rozdíl rozplyne jak pára nad hrncem, když do gest ukryje vše, co nechce nebo nemůže popsat slovy. Náš vztah je jen o nás... Je jen pár lidí, kteří o nás vědí, a tak se z každého společně stráveného okamžiku nevytrácí určitá intimita. Jsme na začátku.. Poznáváme se..A tak mi to, že se ještě náš vztah nestal věcí, kterou řeší naše okolí, vlastně vyhovuje. Nejsem z těch, co by tajili, že jsou po dlouhé době s někým, kdo je činí šťastným. Přesto chci, aby věci, jako je jeho seznámení s mými nejbližšími, přišly stejně zvolna, jako mezi námi vznikl náš vztah. Změnil mě. Už teď. Bývala jsem žárlivá. Teď se mi prostě jen stýská a opravdu se těším na každou chvíli, kdy můžeme být spolu. Nevznikají konflikty, protože na ně nemáme ani čas ani prostor. Nevznikají pochybnosti, protože k nim není důvod. Našla jsem v něm partnera, přítele a kamaráda pro svého syna. A jsem na to neskutečně hrdá. Byla jsem přesvědčena, že už se nikdy nezamiluju... Jenže jsem se už teď dostala do fáze, kdy se zamilovávám každým dnem víc. A stačí k tomu úplně obyčejná gesta, kterými jsem zahrnována. Nemusíte mi věřit, ale vím, že je mým osudovým mužem. A taky vím, že to nebude snadné. Přesto je můj syn a můj Jan tím nejdůležitějším, co v mém životě mám.
