Konec Strachu

1.

Byl mi 1 rok, byla tma a byla jsem sama.... Najednou jsem uslyšela pištění a v tom jsem uviděl rodiče ležet na zemi. Měli krev po celém těle a někdo vyskočil oknem a utíkal pryč. V tom jsem uslyšela sirény policejního auta. Tuhle událost jsem nikdy nezpoměla. Už 14 let jsem u tety a vzpomínám na společné chvíle. A od toho dne se bojím tmy a samoty. Nesnesu pomyšlení že bych ztratia i tetu. K 15 narozeninám jsem dostala štěně a pojmenovala jsem ho Roky. Moje první opravdové štěstí! Moje nejlepší kamarádka Adél a ostatní kamarádky Nelča a Niky mi pomáhají, abych na to nemyslela a uklidnila se, ale tím se můj strach zvětšuje.

Jednou nás Niki pozvala na přespávání a já si sebou vzala Rokyho.

U Niki
Zkoukly jsme pár horrorů a pak jsme šly spát. Já ale nemohla usnout. Podívala jsem se oknem ven. Ve světle pouličních lamp jsem viděla kapky deště dopadat na silnici. V tom jsem uslyšela hrom a do temné oblohy zazářil blesk. Seděla jsem u okna ještě chvíli a už jsem chtěla začít brečet při vzpomínání na vraždu mých rodičů, ale vyrušla Adél a sedla si ke mě. ,,Nemůžeš takhle ponocovat Teri''
řekla mi. Všimla si mých skleněných očí a objala mě.

Pochopte prosím jestli budou v příběhu pravopisné chyby protože občas nevnímám co píšu.😁