Konec Strachu

5.

V pondělí ráno jsem se chystala do školy a vůbec jsem se netěšila, protože jsme měli psát test ze čtyř jazyků a navíc venku bylo příšerně. Poprchávalo, byla mlha a navíc to mám do školy daleko. Zastavila jsem se v půlce cesty a všimla jsem si že na zdi ke něco vyryté. Přejela jsem to bříšky prstů a oprášila jsem text. Stálo tam že ten kdo tenhle text čte, má jít na autobusovou zastávku v e tři hodiny odpoledne. Rozhodla jsem se tam jít dřív a doufala jsem že tam už bude. Když jsem došla, všimla jsem si kluka kterému bylo plus mínus 19 let mněl na sobě šedou mikinu, černé tepláky a hnědé boty. Podíval se na mě. Tak jsem se vyděsila že jsem málem omdlela. Bylo to on. On, který ji straší už 15 let a půl. On, který může za její strach. On, který ji oddělil od rodič. On, ketrý jí zabil rodiče. Tajně jsem doufa že mě nepoznal. Měla jsem štěstí, že pro mě přišla Adél, protože mě hledala a všimla si že se mi z kapsi sypaly prášky proti alergii na med. Opravdu mě zná ze všech nejlíp:). Došly jsme před školu a potkaly jsme Nelču. Adél jí potichu řekla o tom klukovi. Nelča se začala chovat jako kdyby mi byl jeden rok a spadla jsem ze židle. Adél se k ní chtěla přidat, ale odstrčila jsem je a naštvaně jsem vyběhla schody do třídy.