•BEAUTIFUL LIAR• | V I X X |

5•

Hakyeon

"Co tam sakra tak dlouho dělají?" mumlám si pro sebe.

Znervózňuje mě to.
Co když to Leo opravdu vyhraje? Nikdy žádnou sázku se mnou nevyhrál, takže jsem nikdy nepochyboval, ale teď si začínám dělat starosti. Nemůže tohle udělat.

Chodím sem a tam. Vypadám asi jako šílenec, ale jak byste se zachovali vy?
Záleží mi na tom. V té sázce je něco víc, než jen hloupá výhra pro vítěze a prohra pro poraženého. Tady jde už o něco jiného. Že já idiot to vůbec navrhl.

Slyším bouchnutí vchodových dveří. Chci zůstat klidný a dělat jakoby nic, ale nevydržím to a běžím tam, abych se ujistil, že se nic nestalo.

"Ravi, proč jsi mi to nezvedal, broučku? Bál jsem se o tebe." vydechnu a obejmu ho opatrně kolem krku.
Přitom zabiju pohledem Lea, stojícího za Ravim.

"Hakyeonie, jsme v pohodě. Nic se nestalo. Jen jsme tancovali." usměje se Ravi a objetí mi opětuje.

Miluju, když mi tak říká. Je to malý medvídek.

"Musíš mít hlad, půjdu vám něco udělat." usměju se a jdu do kuchyně.

"Leo...pojď mi pomoc." usměju se a vezmu do ruky nůž, aby mohl připravit zeleninu.

Leo sem přijde a hned se na mě vyděšeným výrazem podívá, jako štěně.
Je i docela roztomilý. To se musí nechat.

"Na...nakrájíš zeleninu." položím nůž na stolek, aby se při mém štěstí nic nestalo a začnu z lednice vyndavat potřrbné suroviny.

"Tak...jak šlo tancování?" kouknu na něj, když vyndám maso a rýži.

"Ehm...dobře." lehce zčervená.

"Dobře? Asi víc než dobře, když se červenáš." prohlédnu si ho.

"To niiiiic. Jdi už radši vařit. Máme všichni hlad." popoženě mě do práce.

"Leo, mám tě rád, to víš, že? Ale taky bys měl vědět, že před tebou dám přednost Ravimu. Já udělám cokoliv, abych neprohrál." pohrozím mu, sby věděl, že to mysl8m opravdu smrtelně vážně.

"Asi mluvím moc bezohledně, ale smiř se s tím. Já neprohraju." usměju se mile.

"Naopak N. I když jsi leader, nic to neznamená. Ani to, že tě tentokrát nechám vyhrát." usměje se na mě.

"Kdy už bude jídlo? Mám hlaaaad." zakňučí Ravi a dotáhne sem Hyuka, který skoro celý den nic nejedl.

Hned začne Leovi krást nakrájenou zeleninu.

"Hej, no tak. Vezmi si něco malýho. Za chvilku to bude." řeknu jistě a koukám na Raviho.

"Pohlídej ho."

"To jsem jeho máma nebo co?" protočí očima.

"Ravi, prosím. Udělej to, ano?" usměju se mile.

"Tak jo." povzdychne si.

"Tak šup Hyukie. Leader nám dovolil papat." tleskne rukami a dá mu nakrájené jablko. 

Začne ho krmit a Hyuk spokojeně jí a kouká na pohádky.
Je rozkošný.
Mám rád našeho maknaeho. No máme ho rádi všichni tady. Je to takové naše malé zvířátko.

Leo

Vrátím se k Hakyeonovi, abych mu pimohl dodělat jídlo, přičemž spolu nejsme schopní navázat normální konverzaci, která by aspoň jednou neskončila u Raviho. Proč se tohle musí dít zrovna mě?

Zabloudím nenápadně svým pohledem k našemu Ravimu, který se zrovna baví s ostatními členy a směje se.
Najednou se ve mě cosi zlomí.
Tohle nechci... Nechci ubližovat našemu členovi, který ani ke všemu o ničem neví. Tohle není správné.
Povzdychnu si a sklopím pohled k zemi.
Nevím, co budu dělat...

Najednou se okolo mě omotají něčí dvě silné paže, které pevně sevřou můj pas.

"Co tak zadumaně? Nebo snad smutně?"

Ken...

Vydechnu a otočím hlavu směrem k němu, naznačím mu, aby se mnou šel nahoru, abychom si mohli v klidu osamotě promluvit.
K mému štěstí souhlasí a společně se vydáme do mého pokoje, kde se usadíme na posteli proti sobě.

"Tak copak Leo?" usměje se povzbudivě a pohladí mě po koleni.

"Jde o tu sázku..." vydechnu a složím si obličej do dlaní.

"Co s ní? Stalo se něco?" zmateně mě pozoruje a pevně mi stiskne koleno.

"Ne. Ale stane, pokud to dřív nebo později neskončí. Takhle akorát ublížíme Ravimu.
Já nevím, ale přijde mi, jakoby ho měl N víc než jen rád... A představ si,Raviho, co se stane, až se dozví, že to všechno byla jen sázka." vydechnu tiše a zklamaně pohlédnu na Kena, který jen se smutným výrazem vydechne a sleduje mě.

"Měli by jste si spolu promluvit. Vyřešit to jako dospělí chlapi. Už vám není deset let, aby jste se takhle chovali. A ano, Ravimu by jste tak jenom ublížili. Zastavte to, dokud je čas." usměje se na mě a pohladí mě po vláskách.

Jen s úsměvem přikývnu a poděkuju mu. Vstanu pomalu z postele a společně se zase navracíme zpět dolů, kde na mě čeká nemilé překvapení v kuchyni.
Nabídne se mi pohled na leadera objímajícího Raviho. Jsou spolu tak veselí a dokáží se bavit snad o všem.
To mi najednou v hrudi způsobí takovou bolest, která se ani nedá popsat. Je to něco tak bolestivého, že bych byl radši, kdyby mě právě teď porcovali.

"Leo? Všechno v pořádku?" ucítím Kenův pevný stisk na svém rameni.

Nic na to neřeknu. Najednou si všimnu Novi ruky, která bloudí po Raviho zadečku a on si to ještě nechá líbit, nacož pevně sevřu ruce v pěst.
V tom se mi potvrdí, že je N největší podrazák ze skupiny a setřesu ze svého ramene Kenovu ruku.

"Promiň Kene. Ale jak vidíš sám, tenhle boj neskočí usmířením." zavrčím tiše, aby mě slyšel jen on a otočím se na podpatku, abych mohl odejít, ale opět jsem zastaven Kenovou rukou.

"Co chceš?!" zasyčím, na což se na mě otočí ti dva.

Ravi na mě hledí zmateným pohledem a Hakyeon se sebevědomě usmívá, což mě vytočí ještě víc než jsem doteď byl.

"Leo, jsi v pořádku? Co se stalo? Chováš se jinak." zeptá se zmateně Ravi a párkrát zamrká.

Mám chuť na něj zakřičet, že tohle všechno je jen sehrané divadlo a že Hakyeon to dělá jen kvůli sázce, ale že je tak slepý, že si ničeho nevšímá a vůbec tu nejde o skutečné pocity, ale místo toho, abych tohle všechno na něj vyvalil, zůstanu mlčet a jen se usměju, jak ten největší pitomeček a ujistím ho, že se vůbec nic neděje a všechno je v pořádku.
A jakmile se všichni zase vrátí ke svým předešlým činnostem, zbaběle uteču do svého pokoje. Zabouchnu dveře, o které se zády následně opřu a rukou se chytím za místo, kde mě ještě před chvilkou nesnesitelně bolelo.

Vyděšeně vydýchávám a koukám se do zdi, jakobych snad čekal opověď na mou otázku. Proč se tohle děje? Co to má znamenat?
Nikdy dřív se mi tohle nstalo.
Začínám se bát, že mi z toho tady začíná strašit ve věži.