Me and Him

22.

Ráno jsem se probudila na zvonění toho otráveného budíku....zase. Vykopala jsem se z postele a šla se rovnou osprchovat. Po sprše jsem si vyfoukala vlasy, namalovala se a rovnou se oblékla do tmavě modrých džínů a dlouhé světle růžové mikiny, protože tam dneska prší. Sešla jsem dolů na snídani ale nikde nikdo, vlastně od té doby co jsme tady, máma skoro vůbec není doma a sestra taky ne...no ne že bych si stěžovala. Vzala jsem si bílý jogurt a dala si do něj müsli, všechno to snědla, vzala si tašku, obula si boty a otevřela dveře.

No to ne, venku lilo jako z konve, všude plno vody a zataženo jako kdyby se už mělo stmívat. Natáhla jsem si kapucu a vydala se směrem ke škole, když v tom u mě zastavilo auta a úplně mě pocákalo vodou. Dotyčný si začal stahovat okýnko a já na něj začala rovnou řvát.
"Děláš si ze mě kurva prdel že jo, ono nestačí že prší musí přijet i nějakej imbecil a celou tě namočit špinavou vodou" zařvala jsem bez nádechu a konečně se nadechla.
"Pojď sedej" řekl jenom.
"Nikam s tebou nejedu, jdu do školy" řekla jsem vytočeně.
"No to asi těžko když je kvůli záplavám zavřená tak sedej" na tohle už jsem neměla co říct a jít zase tu cestu zpátky se mi nechtělo, tak jsem si nasedla a on se rozjel. Promluvila jsem až když pouze projel kolem mýho domu a nezastavil.
"Hej já bydlím tam ale to už víš tak by jses tam mohl vrátit a vyhodit mě u mýho domu" řekla jsem s falešným úsměvem.
"Jedeme na výlet a mimochodem, falešnej úsměv ti taky sluší" řekl aniž by se na mě podíval.
"Na žádnej výlet nejedu, hoď mě domů" vykřikla jsem. V tom prudce trhl s volantem a zastavil u kraje silnice, podíval se na mě a začal.
"Hele já vím, že jsem to posral ano, ale snažím se to odčinit. Jen dnešek prosím, pojeď se mnou někam, kamkoliv a já ti ukážu, že nejsem až takovej imbecil jak se zdá... prosím, já nikdy neprosím" řekl a vypadalo to, že to myslí fakt vážně a koneckonců doma bych se stejně nudila.
"Fajn máš dnešek a začínáme teď" řekla jsem a on se hned rozjel. Jeli jsme zase mlčky...klasika, ale za doprovodu hudby z rádia u které jsem si potichu zpívala a Cameron bubnoval prsty do volantu.
"Kam mě to vezeš?" Zeptala jsem se ho nakonec.
"Počkej si a uvidíš" řekl a zasmál se. Na to jsem se taky usmála a otočila se zpátky k okýnku. Venku pořád hodně pršelo a proto mě zajímalo kam mě veze. Po asi 20 minutách jsme zastavili u nějaké menší chaty na pobřeží, nedaleko LA.
"Co tady děláme?" Zeptala jsem se znovu.
" Je to naše chata, chtěl jsem tě sem vzít protože vím jak máš takovýhle věci ráda" řekl a já se na něho podívala s nadzvednutým obočím.
"Už podle toho jak máš udělanej pokoj" řekl a já se zarazila.
"Jak víš jak vypadá můj pokoj?" Zeptala jsem se.
" Byl jsem tam" odpověděl lehce.
"Kdy??" Zeptala jsem se znovu.
" V tu noc jak jsem u vás spal" řekl a mě se zase vybavila ta hrozná noc.
"Co jsi tam dělal?" Zeptala jsem se ho vytočeně.
"Říkal jsem ti, že jsem šel za tebou, když jsem se probudil asi v 6 ráno nic jsem si nepamatoval a tak jsem tě chtěl najít a zeptat se ale když jsem tě našel spát u sebe v pokoji zachumlanou v peřinách došlo mi , že s tebou jsem v noci asi nebyl. Chtěl jsem se tě zeptat ale tvoje sestra mi mezitím všechno řekla. A pokud ti fakt vadilo, že jsem tam byl s ní, tak jsi mě neměla vyhazovat ze svýho pokoje a říct ať jdu za ní" dořekl svoji dlouho řeč a já se na něj dívala jak na idiota. To jsem neřekla.
" To jsem neudělala, jediný co jsem ti ten večer řekla bylo pouhý CAMERONE a pak jsem šla do pokoje....to jsem neřekla" dořekla jsem a odešla do jiné místnosti.