Me and Him

32.

Zbytek hodiny jsem se nemohla tak nějak pořád uklidnit a nedávala jsem pozor ale jakmile zazvonilo všechno zmizelo. Jakoby najednou všechny obavy a neshody s Cameronem zmizeli. Rychle jsem vyšla ze třídy a zrak mi zůstal na velkým plakátech s velkým nápisem PLES. Nechce se mi tam ale asi tam půjdu, pořád lepší než trčet doma....fajn není ale aspoň tady něco potkám a uvidím jak to tu chodí. Lucy by mě stejně přemluvila jít. Pomalým krokem jsem došla do učebny fyziky a sedla si k Lucy. Začaly jsme si povídat o všem možném dokud nedošlo na ples...ta holka by o něm dokázala mluvit pořád.
"Myslíš, že mě Cameron pozve?" Zeptala se a já se začala v duchu smát. Ne proto že bych se smála jí ale je jasný, že Cameron půjde s Lauren ý vždycky co já vím s ní chodil tak mi přijde vtipný, že si myslí že by mohl jít s někým jiným než s Lauren.
"Možná nevím" odpověděla jsem aby nebyla smutná nebo na mě naštvaná.
"Jo třeba" odpověděla a já už radši navázala jiný téma. Po obědě jsme šli ještě s Lucy a Katy nakupovat do nákupního centra. Rovnou chceme koupit už šaty protože je pondělí a už v pátek je ples. Nakupovaly jsme a jedly, nakupovaly a zase jedly dokud jsme neměly všechno, co jsme chtěly. Já se pak hned vydala domů kde jsem šla hned spát.
Ráno jsem se probudila jako obvykle a udělala jsem svou obvyklou ranní rutina. Potom jsem se oblíkla a vyrazila rovnou do školy. Škola probíhala v pohodě. Všechno co jsme se učili jsem chápala a tak jsem byla v klidu. Až když jsem šla po chodbě na čtvrtou hodinu zastavil mě jeden kluk ze čtvrťáku, myslím že je to Thomas.
"Ahoj" pozdravil mě a já kývla.
"Napadlo mě jestli ty ty a já no jaatyples...no prostě šla by jsi se mnou na ples?" Zeptal se a já na něj vyvalila oči, vždyť ho vůbec neznám. Pak jsem si ale všimla Camerona na konci chodby a na něm namáčknutou Lauren. Asi si mě taky všimnul protože se na mě hned podíval a Thomase sjel očima. V tom jsem se rozhodla, že půjdu.
"Fajn, jo půjdu" odpověděla jsem a on se krásně usmál. I když Cameron má krásnější úsměv... panebože proč ho srovnávám s Cameronem.
"Jo jenom jakou máš barvu šatů abychom jsme se mohli sladit?" Zeptal se ještě.
"Tmavě modrou" řekla jsem a on je kývl.
"Tak zatím" jen jsem letmo řekla a rovnou jsem šla pryč. Neudržela jsem pohled a koukla jsem se na Camerona který se shodou náhod na mě taky koukal. Radši jsem hlavu odklonila na jinou stranu a beze pohledu na něj jsem od něj odešla.
Došla jsem domů, najedla jsem se protože ten dnešní oběd byl zase velkej shit a šla nahoru. Jen tak jsem ležela na lehátku na balkoně a opalovala se, pak jsem ale uslyšela až moc podezřelý hlas ze zdola. Jen to ne Camerona...fajn tak dneska už z pokoje nevylezu a nebo jo vylezu jsme u mě doma on by sem neměl chodit. Ještě tak 20 minut jsem tam ležela ale pak už mě to nebavilo a dostala jsem zase hlad protože už byl večer, paní ležela jsem tam dlouho, tak jsem se prostě rozhodla jít se dolů najíst. Hned jak jsem vešla do kuchyně naskytl se mi pohled na Camerona a moji sestru která se na nej poradne mačkala. Hned jak jsem ale vešla tak, že mě viděli i oni nepodívala jsem se na ně ani jednou a úspěšně jsem je ignorovala. Vzala jsem si jogurt a šla s ním k televizi. Sestra ale naschvál táhla Camerona k televizi taky a tak jsem se rychle najedla, umyla se a šla brzo spát.
Ráno jsem se probudila 20 minut po budíku....kurwaa ještě že jsem se umyla už včera. Rychle jsem vyletěla z postele, oblékla se a začala bušit na sestřiny dveře kvůli tomu aby mě odvezla do školy. Dveře byly zamčený takže jsem jí tam nemohla jen tak vletět. Moje udivení se ale objevilo v tu chvíli kdy dveře otevřel Cameron jenom v boxerkach od Calvin Klein, vlasy měl rozházený do všech stran a i když vypadal unaveně jeho oči zářili. Zachovala jsem si ale kamennou tvář a jen si povzdechla a beze slova jsem vyběhla z domu. Do školy jsem přišla jen tak tak. Celý dnešní den byl divný. Camerona ani nikoho z kluků už jsem nepotkala ani ve škole ani doma. A po velkém učení na zítřejší den jsem šla spát.
ACH NE ZÍTRA JE PLES to byla moje první myšlenka když jsem se ráno probudila.