unspoken words✔️

24. Maxie, aneb život s kočkou

Nahoře Justin s cibulovými kroužky:3

Do konce týdne jsem měla dost práce, abych se vyrovnala se vším, co se poslední dny stalo. Nejen, že se můj emocionální stav dostal za pár minut z nuly na sto, ale Justin mě překvapoval svým, někdy až přehnaným, pozitivním přístupem.

Zacka pustili už asi den po tom, co jsem ho zahlédla v pokoji č.12. Ve škole se ovšem ještě neukázal, tak jsem předpokládala, že je doma. Což vzhledem k mé situaci bylo možná i dobře.

V pátek jsem zůstala po škole kvůli testu z matematiky, ale jelikož jsem chtěla stihnout zajít ještě za Justinem, poklidila jsem jen povrchově. Přece jenom, v pondělí tam bude stejně zase bordel.

,,Ahoj." Usmála jsem se na Justina, když jsem zavřela dveře od jeho pokoje a rozešla se k němu. ,,No konečně, kde ses zdržela?" Zakroutila jsem očima. ,,Musela jsem ještě uklízet třídu." ,,Dneska mě pouští." Ignoroval mou odpověď. ,,Už mám zabaleno, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla počkat. Jeli bychom spolu."  Souhlasně jsem přikývla a začala mu vyprávět o pátečním dni ve škole..

***

V pět odpoledne Justin podepsal papír o propuštění, vzal si nějaké prášky na bolest v oranžové krabičce a společně s jeho černou taškou přes rameno vyrazili ven.

,,Co zajít někam na jídlo?" Navrhl, když jsme odcházeli z areálu nemocnice trochu rezavou, železnou bránou s oprýskaným, modrým nátěrem. Ještě pevněji jsem mu stiskla ruku a usmála se. ,,Souhlasím." Justin mi vlepil rychlou pusu na tvář a společně jsme se vydali do Sleepy - snad jediná restaurace trochu na úrovni. Tam jsme se oba nacpali až k prasknutí dobrými, cibulovými kroužky a sladkou, pomerančovou limonádou s bublinkami.

***

Okolo půl osmé večerní jsme dorazili k nám domů. Na jen řídce osvětlené zahradě jsme párkrát zakopli o dlaždici, vystouplou z trávy a když jsme vpadli dovnitř, zjistili jsme, že jsme tam sami. Justin se radoval, nevěděl o mně a mém mizerném vztahu s matkou, ani o tom, že se s ní vídám jen občas.

Zula jsem si boty a odkola je do rohu předsíně. Pak už jsem se jen dobelhala k šedé pohovce a zezadu na ní skočila. ,,Jen pozor, aby ses pod ní nepropadla." Varoval mě Justin s úsměvem. ,,Ha ha ha." Oplatila jsem mu ironicky a protáhla se. ,,Chceš si něco pustit?" Najednou jsem cítila, jak se vedle mé hlavy udělal ďolík, bylo mi hned jasné, že si tam sedl. ,,Blindspot, třeba." ,,Taky ho sleduješ?" ,,No jasně!" Vypískla jsem radostně a popadla ovladač ze stolu.

Kde je fanoušek akčního seriálu Blindspot, ví, jak je úmorné se na to dívat. Ne proto, že by to bylo snad nějak špatné, ale jakmile vidíte první díl, nemůžete se odtrhnout. Jednoduše to nejde. Dávají ho každý pátek od osmi na jedné nejmenované stanici, ale jelikož ho nikdy nestihnu nebo mám na práci zajímavější věci, pustím si ho vždy zpětně jiný den.

***

Když díl zkončil, jak jinak, než napínavě, došla jsem si do kuchyně pro sklenici vody a vrátila se zpět za Justinem, který mě lehce políbil. ,,Co chceš dělat teď?" Zvedla jsem se zájmem obočí a usmála se, hladíc ho ve vlasech. ,,Já bych měl jeden nápad." Potichu se zasmál a znovu se mi přilepil na rty, teď s mnohem větším chtíčem a povalil mě na záda. Oba jsme se začali smát, a zrovna, když jsem mu stahovala šedivou mikinu, přiskočila na sedačku i Maxie (moje věrná, šedivá kočka.) Justin si toho ale nevšim, tak dál pokračoval polibky přes můj krk až na hrudník. Já se začala smát. ,,Co se děje?" Přestal a zahleděl se mi do očí. Já pokynula hlavou za něj, kde seděla Maxie a olyzovala si packu. ,,To snad ne." Zaklel si potichu a sedl si vedle ní, skoro ji povalil. ,,Pozor!" Křikla jsem, Maxie se lekla a utekla zpět do horního patra. Oba jsme si prohrábli vlasy a on se vzdechem spadl do hromady polštářů.

,,Já jsem ještě pořád tady." Upozornila jsem na sebe a políbila ho. On mezitím přenesl své dlaně na moje boky a znovu se mi plně věnoval.