25. miluju tě, Parkerová

141 17 0
                                    

Vzbudily mě sluneční paprsky, které prostupovaly do mého pokoje skrz napůl roztažené žaluzie. Unaveně jsem se otočila na bok a přitulila se k Justinově nahé, svalnaté hrudi, když jsem ucítila, jak mě hladí ve vlasech. Trochu jsem se pousmála a protřela si ospalé oči. ,,Dobré ráno." Šeptl a dal mi pusu do vlasů. ,,Dobré." Oplatila jsem mu a koukla se na hodiny. Čtvrt na devět. Doufala jsem, že mamku nenapadlo se na mě jít podívat, než odešla do práce. Čekalo by ji tu nejspíš dost nemilé překvapení. ,,Jsi krásná." Pohladil mě po tváři, ruce a nakonec zajel rukou pod peřinu a jemně se dotkl mého boku. ,,Nepřeháněj." Uchechtla jsem se, s peřinou na těle se posadila a šáhla z postele dolů, pro jeho mikinu. ,,Nejsem si jistý, zda ti bude." ,,Nebude na škodu, když mě zakryje, nic jiného na sobě totiž mít nebudu." Justin potichu zavrněl a já ho se smíchem šťouchla do ramene.

V kuchyni jsme si udělali kávu a malou snídani a sedli si na balkon, on ve svých teplácích a já v jeho mikině. Teplota se pohybovala okolo dvanácti stupňů a sluníčko příjemně šimralo v očích. Justin měl ruku položenou na horním opěradle modrého křesla a já byla opřená o jeho hruď, oba popotahujíc z cigarety.

,,Když je ta sobota, co si někam zajet?" Navrhl z ničeho nic a já se mu zahleděla do očí. ,,Jako kam?" ,,Mám jedno krásný místo, kde jsi zaručeně ještě nebyla. Je to poklad našeho města, ale plno lidí o tom ani neví. Asi hodina cesty, předpokládám." Bezstarostně jsem pokrčila rameny a znovu si popotáhla. ,,Tak co?" ,,Ale jo ,jasně." Zasmála jsem se.

***

Den strávený v posteli utekl jako voda a ve čtyři odpoledne, když už slunce pomalu zalézalo za obzor jsme vyjeli. V Justinově autě hrálo zrovna album In Utero od Nirvany, mé oblíbené. Oba jsme nahlas zpívali a smáli se, dokud jsme nedojeli až na kraj nějakého lesa.

,,To je tady?" Ukázala jsem a on bez jakékoliv známky emoce přikývl. ,,Musíme ještě tak pět minut pěšky. Pak uvidíš. A teď už pojď." Když jsme vylezli z auta, Justin zamkl a ruku v ruce jsme se vydali do lesa.

Když jsme došli na místo, zůstala jsem s pusou dokořán stát jako opařená. ,,To je nádhera." ,,To teda. Beru sem lidi, kterých si opravdu vážím. Takže.." ,,Páni." Vzdechla jsem. Stáli jsme na kraji velkého útesu, vedle kterého se dolů valily proudy a proudy ledové vody. Vzadu zapadalo slunce.

Posadila jsem se na kraj a zahleděla se do dálky. Vodopád na nás oba příjemně stříkal vodu a my se oba usmívali jako malé děti co právě dostanou hračku.

,,Je to tu krásné." Řekla jsem už asi po páté. ,,Jsem rád, že se ti tu líbí. Skvělé místo říct ti to, co jsem chtěl. ,,A to?" Zadívala jsem se mu do očí. Chvíli byl ještě ticho a pak zvedl koutky do malého úsměvu.

,,Miluju tě, Parkerová."

unspoken words✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat