Deník Anny Brauner

Druhá část

14. května 2020
Milý deníčku na začátku stránky jsem psala o tom jak naše rodina vypadá v té době mi bylo šestnáct let a od té doby se všechno změnilo. Uplynuli  čtyři roky od doby co jsem do tebe psala. No abych ti řekla co je nového tak bych začala tou nejdůležitější věcí, která je,, ŽE JSEM UDĚLALA ŠKOLU A MÁM PŘÍTELE!" (no už od osmnácti, ale to je vedlejší) No abych ti řekla jak jsme se seznámili..... Takže všechno začalo v roce 2020, samozřejmě jako všechny příběhy začínají pozitivně tak i ten můj. Ten den kdy se to všechno semlelo byl ten můj nejkrásnější den co kdy mohl být.  30. dubna 2020 jsem šla ven na svoje narozeniny. Neplánovala jsem žádnou oslavu narozenin ani mě to nenapadlo, protože by to dopadlo určitě katastrofálně, ale věděla jsem, že osmnáctiny by se měli oslavit.  Ale nechtělo se mi obvolávat a zvát všechny přátele, protože na to jsem moc líný  člověk, takže nejjednodušší věc byla ta, že jsem šla domů cestou si koupila nějaký alkohol jako vždy víno a pivo a samozřejmě zeleninu a ovoce. Cestou jsem si vyzvedla řidičský průkaz a šla domů.  když jsem tam přišla tak jsem si pivo a víno dala do své lednice a vyndala si ještě zbytek manga a džusu. Měla jsem štěstí, protože v obchodě ještě manga měli tak jsem vzala rovnou tři. Všechno ovoce jsem si nakrájela na kostky do misky a nalila si do skleničky zbytek džusu a udělala jsem si zeleninovou a trochu ovocnou misku. Všechno jídlo a pití jsem si donesla do pokoje sedla na postel a pustila televizi. Po chvilce někdo zaklepal na mé dveře do pokoje.  Nevěděla jsem kdo to je tak jsem ze slušnosti ho pustila dál. Mezi futry stál bratr s jeho nejlepším kamarádem, kterému bylo 25. dubna devatenáct let. Pozvala jsem je dál a rovnou se jich zeptala co potřebují, že jsem zrovna relaxovala a oni mě vyrušili. Kamil  mi řekl že s Martinem Cooprem ( jeho kamarádem) si šli jen pokecat.

 V tu dobu jsem byla naštvaná, ale nechala jsem je tam. Kamil s Martinem si sedli na mojí postel a jídlo mi dali na stůl. Martin vyndal z kapsy nějaký hadr Kamil mě chytl a držel mě hodně pevně aby jsem se mu nevyvlékla. Zavázali mi oči a do pusy mi narvali nějaký kus hadru nebo  co to bylo a svázali ruce  a odvláčeli mě z mého pokoje někam pryč. Po cca půl hodině mě vyndali z auta a Martin mi opatrně rozvázal oči a ruce a nakonec mi vyndal z pusy hadr. Pak se mi omluvili za tento přístup a otočily mě k nejluxusnější vile co jsem kdy viděla. Nemohla jsem v tu dobu ze sebe vydat ani hlásek, protože jsem se dívala pořád na tu přenádhernou vilu co stála naproti mě. Martin šel vedle mě a přitiskl mě k sobě. Ani jsem to jeho silné objetí nezaregistrovala a koukala pořád na tu vilu. Kamil ke mě přišel a dal mi facku a po chvíli řekl ať se proberu.
Jen jsem na něj koukala a měla jsem sto chutí ho seřvat, ale nemohla jsem, protože mě zachránil z nudy domova. Martin mě pohladil po zádech a zeptal se mě jestli budu tak laskava a dovolím mu aby mi dělal doprovod. Nemohla jsem jinak než souhlasit tak jsem řekla, že ano, protože tak laskavý kluk mě s mí doprovodit kamkoliv.

 Samozřejmě mi neoznámily, že je to ples, ale jako na potvoru ta vila patřila Martinovým rodičům. Martinovi rodiče mě srdečně přivítali a omluvili se za ten únos. Na Kamila tam čekala jeho přítelkyně s kterou mě ten večer seznámil a jmenuje se Nikola. V tu dobu jsem se tam cítila divně, protože jsem tam jako jediná byla v neformálním ošacení. Martinova mamka ke mne přišla a řekla, že mě zavede do šatníku abych se převlékla. bylo mi to blbé, ale souhlasila jsem. Když otevřela dveře tak jsem jen nevěřícně koukala kolik přenádherných věcí tam má. Šla jsem dál a jeho maminka za mnou zavřela dveře. Šaty tam měla přenádherné. Paní Cooprová mi řekla, že musím vypadat přenádherně a proto šla až na konec šatníku a tam otevře další dveře, kde byly dány dlouhé rudě červené šaty tak jako nosily princezny a rudě červené lodičky skoro až černé. Paní Cooprová se na mě otočila a pronesla, že ke mě sedí dokonale, že mám dlouhé hnědé vlasy a krásně štíhlou postavu, že si je mám vyzkoušet.  Tak jsem si je tedy vyzkoušela. Šaty neměli ramínka a padly mi úplně úžasně. Mojí velikost nohy také měla a pak jenom to všechno doplnila náhrdelníkem a řekla, že ty šaty jsou moje, že na ten den čekala. Já jsem jen řekla " Paní Cooprová" a hned mě zastavila a řekla "Oslovuj mne Elizabeth." a to bylo poslední co řekla. Já jsem jen poděkovala a Elizabeth mě dovedla za její kadeřnicí, která mi vykouzlila přenádherný účes. Elizabeth se jen usmála a dovedla mě za kosmetičkou a ta mě nalíčila a jen se usmívala. Elis mi podala ruku a já jsem jí podala svou a řekla jestli jsem připravená předstoupit před lidi a já, že ano.  Pan dvorní nás uvedl otevřeli se dveře a všichni začali tleskat. Já jsem jen hledala Martina a ten stál s jeho otcem na kraji schodiště aby nás odvedli na svá místa. S Elis jsme sešli schody a mě si převzal Martin a pak šel za mnou Kamil a řekl mi, že se mnou musí ihned mluvit. Martin to samozřejmě věděl, ale šel s námi na zahradu do altánku. Kamil spustil, že jsme potomky krále a královny a že se sem mají jet kouknout a vezmou  si nás na zámek.