Deník Anny Brauner

Osmá část

Dnes ráno se mi nechtělo vůbec stávat, ale musela jsem, protože jsem dnes měla schůzku s kamarádkou, takže to znamenalo, že celý den nebudu doma.  Líně jsem se zvedla z postele a šla jsem pootevřít okno, protože jsme měli v ložnici vydýcháno. Potom jsem šla do koupelny a nandala jsem si natáčky a namalovala jsem se. Venku foukal teplý vítr, ale na šaty to nebylo, tak jsem si vzala černé kalhoty, černo bílé pruhované triko, hnědou koženou bundu s krátkými rukávy, zlaté hodinky a černou kabelku. Sundala jsem si natáčky a vlasy jsem si nechala rozpuštěné, vzala jsem si sluneční brýle a šla jsem si vzít klíče od auta a jela jsem za Verčou. 

Když jsem seděla v autě tak jsem ji zavolala kde se sejdeme a ona, že v centru u kašny. Tak jsem nastartovala auto a jela jsem do centra. Bylo šest hodin ráno tak jsem doufala, že tam bude někdo místo na zaparkování. Naštěstí ano, tak jsem tam dala auto a šla za Verčou. Zašli jsme si na kafe a popovídali a pak jsem ji navrhla, že by mohla spát u nás, že ji seznámím s mojí a Martinovou dcerou. Veronika souhlasila a byla nadšená, ale netušila jsem, že ten den u nás bude Kamil. 

Když jsme přijeli domů tak tam Anetka chodila se Škyťkem, kterého měla omotaného kolem ruky, ale ještě byl maličký. Anetka ke mě přiběhla a říkala mi " Mami nechceš mi pohlídat na chvíli Škýťu? Já si dojdu zaplavat a nechci ho dávat zpátky do terária. " Samozřejmě jsem souhlasila a než mi odběhla tak jsem ji představila její tetu Veroniku. Anetka se také představila a běžela se koupat. Škyťák se mi plazil po ruce a když se Verča zeptala kolik jí je a já řekla, že ji je šest let, tak nemohla uvěřit tomu, že šestiletá holčička miluje hady.  Za chvilku přišel Martin a řekl, že přijde Kamil. Verča se mě zeptala jestli tady Kamil bydlí a já, že ne.  

Když jsme seděli v kuchyni a povídali si, tak pak přišel Kamil a pozdravil nás a zeptal se kde je Martin, že by šel za ním. Popravdě vůbec jsem nevěděla kam šel, tak jsem mu řekla, že někde je, ale že určitě přijde tak ať  tady  na něj počká. Tak jen pokrčil rameny a sedl si vedle mě. Když jsme tam tak seděli tak se ty dva na sebe pořád dívali a bylo jasné, že Verče se Kamil líbí, ale nevěděla jsem jak to bylo u Kamila, protože s ním je to hodně složité. Jednou se mu holka líbí a za dvě hodiny ne.  Abych to upřesnila tak Kamil je strašně moc přelétavý. 

Anetka přiběhla celá mokrá od vody. Kamil se na ní koukl, zvedl se a přehodil přes ni ručník a objal ji. Anetka pak Kamilovi řekla jestli by ji nedal zpátky na zem, že chce za mnou. Kamča se usmál a pustil ji na zem. Když byla Anetka na zemi tak běžela za mnou a ptala se kde je táta, že se ho chce na něco zeptat a než jsem stačila říct, že nevím kde je tak se z druhého patra ozval Martin a řekl, že už jde dolů. Anetka se rozběhla a skočila na tátu, ten ji vzal ji do náruče a šli do kuchyně. Anetka mu celou dobu něco šeptala do ucha a mě strašně zajímalo co.  

Pořád se tak tajemně usmívali a já jsem strašně zvědavá a už jsem to nevydržela a musela jsem se zeptat co si tam šuškají. Oba dva se namě koukli a zakřičeli, že nic a šli za Kamilem. Jen jsem se usmála a otočila se na Verču a ta se pořád upřeným pohledem koukala na bráchu až mě to začínalo děsit. V tu dobu mi začal někdo volat. Koukla jsem se na mobil a volal mi šéf. Omluvila jsem se ostatním a šla jsem na zahradu. Šéf byl velice rozzuřený a já jako jeho sekretářka jsem stále nevěděla proč. Řekl mi ať okamžitě přijedu do práce a típl hovor. Sklesle jsem šla do kuchyně, kde byly ostatní a omluvila jsem se jim, že musím do práce ať mě na chvíli omluví. Anetka chtěla jet se mnou, ale bohužel to nešlo, protože bych ji do kanceláře vzít nemohla a ve městě samotnou šestiletou holčičku jsem nechat nemohla, tak jsem ji řekla ať je doma s ostatními. Šla jsem se do šatny převléct. Vzala jsem si černé společenské kalhoty, červenou halenku a černé sako s kabelkou notebookem a černé lesklé lodičky. Vlasy jsem si sepla skřipcem a šla jsem se s nimi rozloučit. Martin mi podal ještě klíče od auta a papíry co jsem si málem zapomněla. Papíry jsem si dala do kabelky a rozloučila se. V práci jsem byla za čtvrt hodiny a šla jsem do kanceláře. Šéf byl u sebe, tak jsem zaklepala a vešla jsem. V jeho kanceláři byly všichni moji kolegové a šéf šel za mnou a gratuloval mi, že jsem šéfová, protože jde do důchodu a chce abych firmu převzala já. V tu dobu jsem myslela, že je to jen sen, ale on to sen nebyl. Na jednu stranu jsem byla strašně ráda, ale na druhou stranu mě to strašně mrzelo, že už jde do důchodu. Strašně moc jsem mu poděkovala a on mi řekl ať si tu strašnou kancelář předělám, že je to příšerný a, že by se tam hodila černá a hnědá. Začala jsem se smát a souhlasila jsem. a ještě se omluvila, že to musím zavolat příteli a babičce. Šéf mi řekl ať jedu domu a zítra si to mohu předělat a ať si najdu novou sekretářku. Ještě jednou jsem mu poděkovala a šla do auta. Když jsem jela domů tak jsem zajela ještě do obchodu a koupila jídlo pro Škýťu a pak pro nás. Ještě jsem vzala nějaké to víno a Marnin chtěl vzít basu piva ta jsem vzala i tu.  Zaplatila jsem nákup a dala ho do auta a jela konečně domů. Když jsem přijela domů tak basi jsem dala do sklepa a víno do malého vinného sklípku a dala ho k ostatním.  A šla nahoru. Když jsem šla dát jídlo do kuchyně tak tam byl papír a v něm hádanka. Vůbec jsem nevěděla o co jde, ale byla to sranda.  Když jsem ji vyluštila tak tam bylo ať si na sebe vezmu letní šaty a tenisky. Šla jsem nahoru do šatny a vzala si na sebe letní kytičkované šaty a šla ven. Z altánku se ozývali hlasi, tak jsems e vydala tam a v tu chvíli i někdo dal šátek přes oči a vedl mě. Docela jsem měla strach, prtože někdo z ničeho nic vám dá šátek přes oči. Když mi sundal šátek, tak jsem se otočila a byl to můj bratránek, kterého jsem neviděla tři roky a v altánku byla celá má rodina i ta příšerná sestřenice a její snobská rodina. Ale koho jsem mezi nimi hledala byla má milovaná babička, ale nikde jsem ji neviděla. Pak jsem viděla Kamču jak jde s babičkou a vzala jsem Anetku, která šla za mnou a nikoho ještě neznala. Všichni stichli a upřeli své pohledy na malou Anetku a mého přítele o kterém samozřejmě také nevěděli, protože je Kamil schoval. Anetku jsme vzali oba dva za ruku a šli za babičkou. Martin pozdravil babičku a představili jsme jim naši malou dceru Anetku. Babičce ukápla slza a obejmula ji. Pak se postavila a obejmula mě. Anetky to byla prababička, který zítra mělo být 96 let a pořád to bylo čilá starší dáma, která se ničeho nebála. Ale celá rodina chtěla vysvětlení, že jsem jim neřekla o tom, že máme s martinem malou dcerku. Tak jsem řekla, že je adoptovaná, ale je pro nás jako naše vlastní a Anetka mě obejmula a i Martina. Všichni byli dojati a začali tleskat. No já jsem byla také dojata. Ještě jsem byla objednaná k doktorovi na druhou hodinu a vzala jsem si s sebou Verču a Anetka a kluky nechala doma. Dojela jsem k doktorovi včas a holky šli na zmrku a já do čekárny. Sestřička si mě hned vzala a šla jsem za doktorkou na ultrazvuk. Doktorka se usmála a pogratulovala mi, že budu maminka. Tři krásná překvapení v jeden den. Jsem šéfová, přijela má milovaná babička a teď budu dvojnásobná maminka.   Když jsem šla od doktorky tak holky čekali u auta a koukali se na mě. Ukázala jsem jim snímek ultrazvuku a holky měli strašnou radost.  Ale věděli, že musí být ticho.