O jak nesnáším ten strašný cit
Jenž mé tělo neustále užírá
S ním i bez něj nemohu žít
Má nebohá duše dlouze umírá
Už nechci jen ani cítit
Ten cit co mi nelibost dělá
A ačkoli se ho chci štítit
Do mě se vždy nějak přikrádá
Ten odporný cit, láska prý
To je to co nejvíc nesnáším
Ta zrůza co hory naslíbí
A horu zklamání odnáším
Opravdu, když se nad tím tak zamyslím, tak je to pravda... Davlukpet
