Věčnou žízní trpí mé hrdlo
Ústa vzpomínajíc na chuť
Nadzvedly v třepotu hruď
Blížíc se k soustu, jež celé tělo,
Tak neukojitelně pořád chtělo
Dostat do sebe trochu víc
Víc, než ze zbytků nezbude nic
A v uších by mi pořád znělo
"Stále nemáš dost, najdi další
Duši jež nakrmí celý tvůj svět
Duši co chutná jak Ambrózie květ"
Stejnak spokojen nejsem nikdy
Toulám se v žízni myšlenek
A saju z lidí život ve slovech
Davlukpet
