Deset

Kapitola dvacátá osmá

Jeden den všichni posedávali v obývacím pokoji. Stala se z toho taková tradice, kdy se každý večer shromáždili kolem televize a sledovali nějaký film. Na jedné straně gauče seděla Natalie s hlavou položenou na Ashově rameni. Jen kousek od nich se k sobě zase tulila Shaye s Cordelií. Alex se normálně držela blízko Sebastiana, ale teď zaujala strategické místo po boku Dominica, jelikož si přinesl velkou mísu s popcornem. Sebastian se nad tím zasmál. Podle něj měla totiž Alex ze všeho nejradši jídlo a ostatní zabírali příčky až pod ním.

Jay s Andym posedávali v jídelně nad papíry a učebnicemi. Pokud zrovna Jay netrénoval, společně pracovali v laboratoři na vytváření různých zbraních a jejich vylepšeních. Stále ale chtěli být součástí skupiny, a tak si práci nosili i k filmovým večerům.

Tentokrát měla výběr na starost Natalie a Alex měla co dělat, aby po ní nehodila popcornem, když se na televizi objevil název: X-Men: První třída.

„Víte, co jsem si teď uvědomil?" zeptal se s plnou pusou Dominic a přerušil tak Charlese Xaviera uprostřed důležitého proslovu.

Sebastian pozvedl obočí. Zabral si místo po jeho druhém boku, aby měl k misce také přístup. Možná by bylo jednodušší, kdyby si každý z nich vzal svůj vlastní popcorn, ale to by stálo až moc úsilí.

„Že jsem to největší páté kolo u vozu." Rozhlédl se kolem a potom se zamračil, přičemž začal počítat na prstech, což u Sebastiana vyvolalo záchvat smíchu. „Vlastně sedmé. Měl bych si někoho najít."

„A ty si myslíš, že by tě někdo chtěl?" ozvala se Cordelia, která ležela Shaye na nohou.

Dominic si odfrkl. „Jasně, třeba takový Jay by byl samou radostí bez sebe."

Z jídelny se ozvalo zmatené: „Co?"

„Říkal jsem, že by z nás byl skvělý pár!" houkl na něj Dominic.

„O tom si můžeš nechat jen zdát."

To už se všichni připojili k Sebastianově smíchu.

Dominic zakoulel očima a do pusy si hodil další hrst popcornu. „Jste hrozní, víte to?"

Sebastian do něj povzbudivě šťouchl a Alex mu hravě pocuchala růžové vlasy.

Vzpomněla si na historku, kterou jí vyprávěl o tom, proč si vybral zrovna tuhle barvu. S Cordelií totiž měli jeden den stejný nápad a vlasy si odbarvili na platinově blonďatou. Když přišli další ráno na trénink a viděli se, vypadali jako dvojčata. Dominic něco takového v žádném případě nechtěl nechat dopustit, a tak si nakonec vybral růžovou, která se k němu beztak prý hodila mnohem víc.

Pro Alex se za ty měsíce stal jejím druhým bratrem. Byli stejně staří a vždy ji dokázal rozesmát. Měli podobný smysl pro humor, a navíc se mohli tomu druhému vypovídat, kdykoliv jim Sebastian začínal lézt na nervy.

Někdo by dny, jako byl tento, nazval tichem před bouří. A čím víc času ubíhalo, tím víc si Alex nedokázala pomoct a musela přemýšlet, kdy ta zdánlivá idylka skončí. Tak to přece ve světě chodí, ne? pomyslela si. Život musí udržovat rovnováhu. Když se cítíte opravdu šťastní, musí se stát něco špatného. Protože štěstí jste měli až moc, a tak to být nemá.

Dál ale trénovala a sledovala po večerech filmy s ostatními. Ležela na Sebastianově posteli a čmárala si do notesu, mezitímco si on četl. Trénovala s Jayem a poslouchala Andyho, jak vypráví o počítačích a nových vybuchujících zbraních. S Natalie a Dominicem hrála o půlnoci po celém komplexu na schovávanou a poté poslouchala, jak je Shaye napomíná, že by něco takového neměli dělat, jen aby se další den připojila. S Cordelií mluvila o tetování a graffiti a s Ashem vzpomínala na rodiče a pláž a surfování. Dělala cokoliv, jen aby se zabavila a zastavila tak veškeré katastrofické myšlenky vkrádající se jí do mysli.

V noci nemohla spát. Přetáčela se ze strany na stranu, přičemž naslouchala pravidelnému oddechování Sebastiana vedle sebe. Někdy mluvil ze spaní, takže s ním mohla vést zajímavé konverzace, ale tentokrát byl potichu.

Po další hodině, kdy se spánek nedostavil, tiše vyklouzla zpod peřin a zamířila potemnělým domem do kuchyně. K jejímu překvapení se tam svítilo. Vešla dovnitř a všimla si Ashe, jak se opírá o kuchyňskou linku a velkou lžící ujídá z kelímku zmrzliny.

„Zmrzlinu?" zeptal se, jen co si jí všiml.

Alex vytáhla další lžíci a do Ashe šťouchla, aby se posunul a ona si mohla nabrat nálož sama pro sebe. „Taky nemůžeš spát?"

Olíznul lžíci. „Ne, Natalie má divoké sny a neustále do mě kope."

Alex se zasmála.

„Proč nespíš ty?"

Pokrčila rameny. „Jako obvykle. Existenční krize, strach z blížící se smrti..."

Ashe pozvedl obočí a kelímek k ní přisunul blíž. „Páni, myslím, že potřebuješ zmrzlinu mnohem víc než já."

Zavrtěla hlavou a nabrala si víc. „Mám pocit, že na tohle bych potřebovala tak dalších deset zmrzlin."

„Chceš říct něco, co by ti mohlo zlepšit náladu?" Posadil se na kuchyňskou linku a nohama zamával ve vzduchu. Vlasy měl svázané ve zvláštním drdolu a Alex měla co dělat, aby mu nevynadala, že by se měl ostříhat. „Dneska jsem mluvil se Sebastianem."

„Vážně? A o čem jste si povídali?"

„Tak víš, takový normální věci. Jako že pokud ti ublíží, ať si mě nepřeje..."

Alex se málem zadusila na zmrzlině, jak se začala smát. Představa Ashe, toho pohublého kluka, který se většinu času držel mimo konflikty a snad nikdy se s nikým nepopral, jak vyhrožuje někomu, kdo pilně trénuje skoro každý den a zbraně jsou jeho nejlepší přátelé, byla komická.

„Hej! On reagoval podobně. Copak nevěříte, že bych to dokázal? Něco málo jsem se na hodinách sebeobrany naučil."

Alex se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Promiň, ale možná bys radši měl zůstat u slov a boj nechat na jiných."

Ash se zamračil a najednou působil jako malé dítě, kterému rodiče sebrali jeho nejoblíbenější hračku.

„Měla bych mít stejný rozhovor s Natalie?" zeptala se zvědavě.

„Jako bys Natalie dokázala vyhrožovat. Navíc jste nejlepší kamarádky a někdy si říkám, jak je možné, že i ona není desítka."

S tím musela souhlasit. Natalie v sobě měla spoustu odvahy. Byla sebevědomá a pokud se jí něco nelíbilo, dokázala to všem dát najevo... a to opravdu hlasitě. Nezdálo se, že by se jí stýskalo po domově, ani že by se snažila odtáhnout Alex zpět do Sydney. Zapojovala se do tréninků a Cordelia jí dávala soukromé lekce. A tak, když se Natalie jednoho rána zjevila v obývacím pokoji, nikoho ani nepřekvapilo, že se jí číslo nad hlavou změnilo z trojky na čtyřku. Všichni to samozřejmě museli pořádně oslavit.

„Jo, to máš pravdu," řekla. „A taky si myslím, že Natalie je přesně to, co potřebuješ. Byla do tebe zakoukaná od první chvíle, co tě viděla." Zakoulela očima.

Usmál se. „Já vím."

Natáhla se k němu a poplácala ho po zádech. „Ráda tě vidím šťastného."

„Díky," řekl. „Já tebe taky. Myslím, žes měla pravdu... patříš sem."

Byla ráda, že tu s ní Ash byl. Přestože se zpočátku bála, že ho jeho přítomnost na základně může ohrozit, teď byla vděčná, že s Natalie hledání nevzdali a Bradleyho nabídku přijali. Ash byl morální podpora. Připomínal jí starou Alex a pomáhal jí udržet si lidskost. Věděla, že pokud ho bude mít u sebe, nenechá vztek, aby jí zamlžil mysl. Nenechá se ovládnout těmi zvířecími pudy, které dřímaly někde hluboko v ní.