Láska z mistrovství // Dominik Kubalík

1.

Z pohledu Alex:

,,Bratře dělej, to že jsem nechtěla jet s tebou do toho Dánska neznamená, že chci přijet pozdě. Takže pohni! zakřičela jsem na svého bratra Tomáše se kterým jedu na mistrovství světa v hokeji do dánského hlavního města. Nechtělo se mi tam jet protože hokej nemám dvakrát v lásce a to samé platí i o hokejistech. „ Ségra neprovokuj stejně se ti tam bude líbit a ještě mi budeš děkovat za to že jsem tě vzal sebou." usmál se můj bratr „ Nemyslím si." oplatila jsem mu úsměv.

Po tom co nás taťka odvezl na letiště jsme se nechali odbavit, ještě nám zbývala chvilka času tak Tomáš rozhodl že si půjdeme do kavárny pro kafe. Nastoupili jsme do letadla a já si přála aby už byl konec a my přistávali v Dánsku na letišti.

Mé přání bylo vyslišeno po tom co naše letadlo přistálo jsem si oddychla. Tomáš se usmíval jako sluníčko a celou cestu na hotel básník o tom že už dnes večer uvidí svoje oblíbené hokejisty. Někdy si říkám jak mu může být dvacet let, chová se na patnáct. Na hotelu jsme si vybalili a šli se chystat na večerní zápas proti Slovensku.

Blížila se sedmá hodina a mi jsme vyrazili aby jsme měli chvilku náskok a mohli si vybrat ty nejlepší místa, měli jsme místa hned za brankou a to se Tomovi líbilo.

Naší hokejisté vjeli na led stejně jako ti slovenští. Byl to vyrovnaný duel, který jsme nakonec vyhráli 3:2 v prodloužení.

„ To byl super zápas." básnil Tom. „ Promiň Tome já si odskočim a hned jsem tady." „ No jo ale pospěš si." . Po dlouhém hledání jsem narazila na dveře označené WC tak jsme vešla. Když jsme opouštěla toalety do někoho jsem vrazila okamžitě jsem se začala omlouvat v angličtině. Zvedla jsem pohled a podívala jsem se dotyčnému do tváře. „Nevadí." řekl okamžitě v angličtině. Ještě jednou jsem se omluvila a odešla jsem. Někdo mě v půlce cesty zastavil. Podívala jsem se kdo to je, byl to ten chlap do kterého jsem vrazila. ,, Jak se jmenuješ?„ zeptal se mě česky ,,Alex Horová. A ty? " ,,Dominik Kubalík." odpověděl poté jsme se rozloučili a šli svou vlastní cestou.

Když jsem stála před arénou pípla mi esemeska od Toma že už je na pokoji. Já jsem si stoupla taxi a jela za ním.

Ahoj, nová kapitola je tady. Příště bude z pohledu našeho hlavního hrdiny Dominika Kubalíka. Snad se líbí. Budu ráda za každou hvězdičku a komentář.