Z pohledu Alex:
„No tak, pohni brácha. Já nechci přijít pozdě." křičela jsem na Toma a rovnala si dres s Dominikovým číslem. „Hele ty jsi se mnou nechtěla jet, a teď na mně řveš ať pohnu. Budu muset Dominikovi poděkovat." řekne brácha za mými zády a já se ho strašně leknu. Zamknu za námi náš pokoj a vydáme se do Royal areny na dnešní zápas. „ Jak to dneska tipuješ?" zeptal se mě brácha. „ Já vůbec nevim, nechám se překvapit."
„Tak to bylo napínavý." řekne Tom jakmile dojdeme na pokoj. „To máš pravdu." odpovím mu. Najednou mi začne zvonit mobil „ Promiň ale tohle musim vzít." řekla jsem a hovor přijala.
„Ahoj Terez, co potřebuješ?" zeptala jsem se svojí kamarádky.
„No jen v jakém hotelu bydlíte. Udělala jsem si menší výlet do Kodaně a hledám dobrej hotel." „ Děláš si srandu já ti tu adresu pošlu v esemesce." „Dobře dík." řekla a zavěsila. Hned jsem Terez adresu poslala a čekala kdy mi napíše jaký máme číslo pokoje.
„Ahoj co tady děláš?" pozdravila jsem svojí kamarádku. S Terkou jsme došli do jídelny nabrali si jídlo a sedli si ke stolu. Najednou mi mobil oznámil novou zprávu. ,,Počkej to je Dominik." řekla jsem Terce.
Půjdeš se mnou zítra na oběd?
Usmála jsem se a naťukala obyčejnou odpověď že ano. ,,Kdo je Dominik?" podezíravě se na mě koukla.
Hurá po 150 letech je konečně další kapitola na světě. Musím se přiznat že mi dochází nápady a tak vás chci poprosit aby jste mi napsali jak si představujete další části.
ČTEŠ
Láska z mistrovství // Dominik Kubalík
FanfictionDívka co si jede užít mistrovství světa v hokeji do Dánska se svým bratrem Co když se stane něco co nikdo nečekal? Zajímá tě víc tenhle příběh? Tak se pust do čtení.
