On je moje princezna

Střet

Aki - šikmo

Kane - Tučně

Spěchal jsem do nové školy. První den chci udělat na ostatní co nejlepší dojem. Pokud mě tedy hned neodsoudí. Byl jsem už skoro u školy a pořád jsem si přeříkával, jak se jim mám představit.

Běžel jsem do nové školy. Jsem to ale debil, první den a já zaspím. Heh.. Musím se uchechtnout. Kane jsi fakt skvělí, jak, tak běžím, tak zahnu za roh a někoho srazím. Bože si debil. Rychle si k dotyčnému kleknu a pomůžu mu vstát "Bože, jsi v pořádku? Neudělal jsem ti nic? Promiň,promiň" Okamžitě se mu začnu omlouvat a pomáhat mu na nohy.

Hned co se zase vyškrábu na nohy, tak se začnu oprašovat. ,,Ne to je dobrý. Nic mi není. Jsem v pořádku." Kouknu se na něj. Stojí přede mnou kluk tak o dvacet centimetrů vyšší než já.

Bože jsi fakt blbej. "Promiň jsem fakt blbej. Nestíhám do školy." Povzdechnu si, teď už na to kašlu, stejně to nijak nezachráním. "Kam chodíš na školu? Odnesu tě tam, byla to docela rána."

Odnese? Tak to ne... ,,Dobrý. Dojdu tam. Chodím na architektskou školu. Teda... Budu chodit. Dnes tam jdu poprvé."

"Tak to chodíme na stejnou, akorát já jdu studovat tanec" Podívám se na hodinky. "Před 5 minutami zvonilo... Abychom neměli průser, tak bychom spolu měli sehrát, že tě něco bolí." Povím se smíchem.

,,Tak jo.. Emm.. třeba noha?" Zkusil jsem si na ní došlápnout. Tak nakonec ani lhát nebudeme.

"Dobrá" zasměji se, hodím si jeho batoh na záda a vezmu ho do náruče, jako princeznu. "Ještě jednou se ti omlouvám" Ještě naposledy se mu omluvím a nesu ho na ošetřovnu.

Hlavně klid... Dýchej Aki... ,,To je dobrý. Už se mi omlouvat nemusíš." Usmál jsem se na něj, tak, jak už to mám ve zvyku.

"Dobrá, jinak já jsem Kane Fuji. Těší mě" zaklepu nohou na dveře ordinace a čekám dokud někdo nepřijde. Je lehučký.. Nee Kane. fuj je to! Mluvím si v hlavě. Nakonec nám někdo otevře a já hned vysvětluji co se stalo...

Zdravotnice nás hned vzala dovnitř a nohu mi začala prohlížet. Je od něj milý, že mě sem vzal. Moc lidí by to neudělalo. Alespoň ne, ty co znám já. Nakonec mi tu nohu jenom zavázala a řekla, ať na ní radši moc nestoupám. ,,Děkuju vám." Poděkoval jsem a odhopkal ke dveřím.

Čekal jsem na něj u dveří. "Tak co, dobrý? Jestli chceš tak se o mě opři. Pokud budeš chtít, jako omluvu tě zvu na něco ven" Povím a usměji se. Nějak se omluvit musím. Pomalu se s ním vydám ke třídě.

,,Vypadá to v pohodě. Jenom na to nemám moc stoupat." Několikrát jsem zakolísal, ale pokaždé jsem to ustál. ,,A ven s tebou půjdu moc rád." usmál jsem se.

Opatrně jsem ho přidržoval. "Tak to je dobře. Ve které jsi vlastně třídě?? Abych věděl kam tě zanést." Povím mu a zasměji se při mém štěstí bude jeho třída na druhém konci školy.

,,1B." Další zakolísání nedopadlo moc dobře a já na něj začal padat. Hned jsem se ale sebral a ještě zrychlil.

"Dobrý jsme spolu ve třídě." Když začne padat, tak ho chytím. Vezmu ho znovu jako princeznu. "Chytni se kolem krku, aby jsi nespadl." Dám mu instrukce a běžím ke třídě, zaklepu a učiteli vysvětlím situaci. Ten nás pošle do poslední lavice, která je volná. Posadím ho na židli a sám se posadím hned vedle.

Snažím se uhýbat pohledem, protože jsem dost červený. Vytáhnu si všechny věci. ,,Jo a... Promiň... Jsem hrozně neslušný člověk. Jmenuju se Aki. Aki Sakagami."

Pocuchám mu vlasy. "V pohodě nejsi neslušný. Jen jsi zapomněl, to se stává. Velmi mě těší Aki" Povím a usměji se na něj. Ke konci hodiny, mě učitel vyzve, abych se představil... Heeeeh ok.. Aki omlouvám se, pokud jsou tu nějací kluci z airsoftu. "Je mi 17 let. Budu zde studovat tanec. Mám v plánu se připojit do týmu Airsoftu." Slyším uchechtnutí několika kluků a slabou poznámku, že mi to nevyjde.. heh.. Jen počkej.. "A mé jméno je Kane Fuji" Povím se škodolibím úsměvem, všichni kluci se hnedka stočí na mě pohledem. Poté se posadím a dělám jako by to nic neznamenalo..

Tak jo. Chápu že bych ho radši neměl naštvat. Pro moje neštěstí mě vyvolá hned po něm. No super. Právě jsem všechno zapomněl. Vstal jsem a došel před tabuli. ,,Takže... Jmenuji se Aki Sakagami. Architektura mě vždycky zajímala a už od čtvrté třídy jsem věděl co chci jednou dělat... Nemám zrovna moc koníčků. A ani moc přátel. To je ale jedno... Jo a je mi šestnáct.." Super Aki. Tuhle řeč se připravuješ už dva měsíce a nakonec to celý stejně zkoníš!

Všiml jsem si, že je nervózní. Povzbudivě jsem se na něj tedy usmál a ústy naznačil: To zvládneš, ale toho si evidentně nevšiml. Když se posadil, prohrábl jsem mu vlasy a sklonil se k jeho uchu, poté jsem mu pošeptal." Klid nebylo to špatný a teď už máš i kámoše" mrknu na něj a odtáhnu se.

Usmál jsem se a nervozita, ze mně zase spadla. Je to hezký pocit, najít si kámoše. Zazvonilo a byla přestávka. Vytáhl jsem si jeden svůj sešit, který jsem neměl na žádný předmět a začal si do něj znovu črtat. Jednou to bude dokonalý. Určitě!

"Hnedka tu budu" Povím mu než odejdu, jelikož vím že kluci se ke mě nahrnou, hned po zazvonění a já nechci, aby se motali i kolem něj. Předtím byl hodně nervózní.. Tohle by ho taky znervóznilo, odešel jsem tedy na chodbu a zodpověděl jim všechny otázky, poté jsem se vydal pro přihlášku, kterou jsem vyplnil a donesl do ředitelny s tím že zítra odpoledne se mám dostavit k nim na otestování.. heh.. To bude sranda, vrátím se do třídy a unaveně se svalím do židle... Bylo to namáhavé..

Hned co se vrátí, tak se uklidním. Už teď vím, že si nebudu rozumět s nikým kromě Kaneho. Jakmile odešel, přišli k mojí lavici nějaký týpci a začali komentovat můj proslov. Nakonec mi sebrali můj nákres a vysmáli se mi. Když zahlédli Kaneho zmizeli. Ještě, že tak.

"Co ti udělali?" Otočil jsem se k Akimu a podíval se na něj přísným pohledem, který naznačoval, aby mi to okamžitě řekl.

,,Kdo? Jo oni?... Nic. Jenom se jim nejspíš nelíbil můj proslov to je celé..." Sešit jsem schoval do tašky a usmál se na něj jakoby nic.

Čusík, já jsem Pandička a společně se  Seedrantar, vám přinášíme yaoi povídku.. Budeme rády za každý komentář, nebo hlasování :3