Můj spolužák z podsvětí

*1*

Byl ošklivý den. Nora se vzbudila s lhostejnou náladou. Ovšem jako každý den. Na moc věcech jí nezáleželo. Neměla sourozence a rodiče pořád někde cestovali. Ve škole byla obklopena falešnými lidmi. I její přítel jí byl ukradený, i když se za to nenáviděla. Utěšovala se slovy: "Jsem cynik, no co..." Avšak ani tohle ji neuspokojilo a postupem času i tohle jí začalo být jedno. 

Z jejích myšlenek ji vytrhl fakt, že absolutně nestíhá. Školu měla kousek, bylo to gymnázium. Nevadila jí škola, vadili jí lidé. Těsně před zvoněním došla do třídy, kde se na ní usmíval její přítel Jake. Toto gesto mu oplatila velice falešným pokývnutím hlavy. "Už si viděla toho novýho z vedlejší třídy?" otázal se jí. "Ne a ani mě to nezajímá." Znuděně mu odvětila Nora. "Myslím, že tě zaujme, má dost výstřední výstup." Dodal Jake. "Aha." Suše odpověděla.

Po vyučování se vydala navštívit oběd. Usedla ke stolu se svým táckem a vedle ní se objevil nějaký kluk. "Ty jsi ten novej, že?" pohlédla na něho Nora. "Kdyby si to neřekla tak mrzutě, možná bych pochválil tvou všímavost." Založil si ruce nový spolužák. "Tleskám... Hádám, že to měl být stěr." Zakroutila hlavou. "Ale vůbec ne, holčičko. Smím vědět, jak se jmenuje toto protivné stvoření?" nakrčil jedno obočí neznámý. "Protivné stvoření je jmenuje Nora. Však jak se nazývá tato věc sedící vedle mě je mi stále záhadou." Noru rozhovor začínal bavit. "Věc? Proč ne. Joseph." Představil se. "Jake měl pravdu. Máš opravdu výstřední výstup." Oznámila mu Nora. "Tvůj přítel je opravdu všímavý." Konstatoval Joseph. "Moment, jsi tu jen chvíli a už víš, že Jake je můj přítel, co to sakra?" zhrozila se Nora. "Řekněme, jsem velice nepředvídatelný." Mrkl na ni, zvedl se a odešel. Nora tam zůstala sedět, byla jeho slovy překvapena, poprvé po dlouhé době jí něco nepřipadalo lhostejné.

Chtěla bych poděkovat Gweilin za úžasný přebal a motivaci na psaní :D <3