Můj spolužák z podsvětí

*7*

Z pohledu Josepha

Joseph zůstal stát na vozovce. V hlavě se mu však začal rodit velký plán. Něco, co ještě nikdy nezkoušel. Povolat otcovy síly na tomto území kvůli sobě, ne na žádost otce. Ze začátku se bál, ale poté si připomněl fakt, že je nejstarším synem nejmocnějšího mafiána. Má přece nějaké pravomoce. Celý život jen poslouchal otce, ale je čas vzít spravedlnost do svých rukou. 

"Nenechám tě tam Noro." Zašeptal a poté se vydal ke svému bytu. Když došel ihned se vrhl zkontaktovat některé z otcových vazalů. Byla mezi nimi i jedna menší skupina na předměstí. Rozhodl se, že požádá právě je. Jejich sídlo bylo nedaleko od jeho domu, tak rychle pobral kolo a vydal se za nimi.

Cesta trvala pár minut a Joseph se ocitl před kontroverzně vypadajícím doupětem. Nadechl se, dodal si odvahy a vstoupil.

Za dveřmi našel velice zakouřenou místnost. A to opravdu, ale opravdu hodně. Zkusil přes sebe napřáhnout ruku, ale neviděl na její konec. Postupně se dostával hlouběji do doupěte, až se okolo něj rozprostřela mdlá světla. Poprvé mohl spatřit něco víc, než jen bílou mlhu. Kousek opodál rozeznal muže s pestrobarevným kabátem. Joseph si pomyslel, že jeho oblečení postrádá už jen šaškovskou čepičku.

"Co tu chceš, chlapečku?" zhrzeně se ho otázal muž. "Jmenuji se Joseph Willovski," začal Joey, "Tak Willovski..." neodpustil si muž a vrhl na něj opovrhující pohled. Joseph mu ho oplatil a čekal, co bude následovat. "Myslíš si, že když máš velkýho taťku, tak si můžeš vyskakovat?" uchechtl se chlapík. "Ve skutečnosti..." Joseph se odmlčel, "jo. Můžeš si říkat, co chceš, klidně mě můžeš označit za tatínkova chlapečka, ale pokud se mi něco stane, tak vám rozpoutá peklo na zemi, takže jo, můžu si vyskakovat." Uzemnil ho Joey. 

"Tak ať se ukáže, jestli je schopný!" najednou se z kouře vynořila blondýnka s rudými rty a tmavě šedýma očima. "Donno!" okřikl ji muž, "Nech nás to vyřešit jako chlapa s chlapem." Osopil se na ni. "Fero, víš, že to tvoje chlap s chlapem zní dost úchylně, což si chudák Joey nezaslouží." Donna prohrábla Josephovy vlasy. Bylo mu to nepříjemné, ale ta žena mu nahrávala. 

Muž to zřejmě vzdal a jen pokývl hlavou. Žena se zazubila, vzala Josepha za paži a odtáhla ho na konec místnosti a zmáčkla nějaké tlačítko. Po krátké chvíli se otevřely dveře do místnosti, která k Josephovu údivu nebyla naplněna dýmem. 

Vstoupili a dveře se za nimi zabouchly. Žena se ušklíbla: "Já jsem Donna a taky provedeme menší testík." Při slově testík se jí zajiskřilo v oku. Josephovi se to nezdálo. Proč ostatní zůstali vedle? "Neboj se, jsou tu kamery, ostatní uvidí to samé jako já." Odpověděla Donna, jako by přečetla jeho myšlenky.

Po chvíli chůze došli do střelnice. "Úkol je jednoduchý, máme tady několik střelných zbraní, různé druhy, různé stáří..." začala Donna. Joseph to pochopil a zaradoval se. Střelbu znal, jako své boty, už od mala ho to jeho otec učil. "Ukaž, že jsi syn mafiána!" Donna mu pokynula. 

Joseph se přiblížil ke zbraním a už se chystal jednu z nich vzít, když ho přerušila Donna. "Tak jednoduché to zas nebude!" pobaveně se usmála. Joseph se na ni chtěl podívat, ale v tu chvíli ucítil na svých očních víčkách kus temné látky. "Děláš si srandu?" osopil se na ni. "Vždyť tě můžu zastřelit!" rozkřikl se. "Klid mladej, jedinej koho bys mohl zastřelit bys byl ty sám." S těmito slovy shodila Donna Josepha do sedačky, která se následně začala točit. Joseph usoudil, že odešla. Avšak o něčem přemýšlet při takové rychlosti bylo skoro nemožné. 

Avšak i přes přicházející nevolnost se mu v hlavě objevil obličej Nory. To ho tak nastartovalo, že vyskočil z rychle se otáčející židle a vrhl se hned naproti jedné ze zdí. Normální člověk by si však v tento moment sundal šátek přes oči, jenže Joseph byl tak zaslepený hněvem, že mu to bylo jedno. Podle stěny poznal na které straně se nachází a rozběhl se směrem, kterým se domníval, že se nachází terč. 

Napřáhl zbraň. Uklidnil dech. Nachystal si prst na spoušť. 

Prásk! 

Výstřel. 

Zásah.

Joseph se podle intuice natáhl směrem ke stolu s ostatními zbraněmi a jednou po druhé zuřivě střílel do etheru. V každé zbrani muselo být dost kulek, protože než každou vystřílel, tak to nějakou chvíli trvalo. 

Jak už byla i poslední kulka napálená buď v terči nebo někde jinde, tak si Joseph zuřivě strhl pásku z očí a vrhl vražedný pohled na právě přicházející Donnu. Ta na něj ohromeně koukala a poté se podívala na terč a vydechla. Zbytek lidí ze zakouřené místnosti se také šli podívat na Josephovo dílo. Joseph nejprve nevěděl, čemu se diví, avšak, poté pohlédl na kulky vstřelené to terče. 

Kulky byly totiž vytvarovány do slova. 

Nora

Všichni lidé na něj pohlédli. V jejich očích se zračil respekt a v některých dokonce i strach. Muž, který se jmenoval Fero, předstoupil, pohlédl na Josepha a otázal se ho: "Kam přesně máme namířeno, pane?"