Můj spolužák z podsvětí

*6*

Z pohledu Josepha

Joseph spatřil na dlani Nory Greenwooové jemu povědomý objekt. A ne jen tak ledajaký, protože skýtal velkou cenu. Cenu nahraných informací. Byly to nefunkční hodinky. Dostal je od otce, byl to jeho úkol. Musí je předat zástupci gangu tohoto města, byl to důležitý spojenec. Sice momentálně jeho otec řídí své jednotky z Bhútánu, ale nebude trvat dlouho a změní své útočiště. Ovšem tak jako vždy. Nikdy se nezdržuje na jednom místě více než 5 let. Právě v této chvíli v Bhútánu tráví poslední rok a proto potřebuje spojence po celém světě, aby si vybral jemu nejmilejší destinaci.

"Děkovat nemusíš." Ozvala se Nora a vytrhla Josepha z myšlenkového pochodu. Otočila se a pomalu odcházela, Joseph za ní vykřikl: "Noro, musím." Doběhl ji a podíval se jí do očí. "Děkuju." Usmál se. Ona jen pokývala hlavou a otočila se k odchodu.

Jakmile už byla na pokraji bloku, přiřítili se na ulici motorky. Chvíli jen tak kroužili okolo Josepha, až se nakonec zastavili. Seskupili se a do jejich čela si stoupl velký muž s černými vlasy a černými vousy. Byl to člověk, na kterého Joseph čekal. Beze slova nastavil ruku a Joseph mu do ní vložil hodinky. Vousáč si je pozorně prohlédl a zastrčil je do své bundy. "Na oplátku požaduji spojenectví." Joseph prolomil ticho. Motorkář chvíli stál na místě a následně před sebe napřáhl ruku. Joseph už se natahoval, aby mu s ní potřásl, když uviděl, že Nora ještě není z jejich dohledu. Otočila se a Joseph k ní vyslal výraz, aby utíkala. Lehce pokývnula a ztratila se z dohledu. Poté Joseph uchopil ruku svého nového spojence, nebo spíše spojence jeho otce, a potřásl s ní.

"Tak se tedy domluvme na podmínkách." Po chvíli měl Joseph možnost uslyšet mužův hluboký chraplavý hlas. "Já a můj otec vás necháme na pokoji, avšak když budeme něco potřebovat, tak nám pomůžete a naopak." Joseph přetlumočil otcův návrh. "To zní rozumně." Přitakal motorkář, "Ale naše spojenectví neovlivní obchod." Přednesl námitku. Joseph byl však připraven a odpověděl mu: "Váš obchod bude netknutý." Vousáč přikývl a jeho výraz nabyl uspokojivého tónu. Vše bylo vyřízeno. 

Joseph se už chtěl začít loučit a opustit tuto nepříjemnou společnost, když v dáli spatřil dva veliké holohlavé muže, kteří něco drželi. A nebylo to něco, ale někdo. Josephovi to omráčené, doufal, že ne mrtvé, tělo někoho připomínalo. Následně mu to došlo. Nora! Nově získaný spojenec se rázem stal nepřítelem. Muž už byl na odchodu. "Co jste udělali Noře?" vyjel na ně Joseph dřív, než začal litovat zbrklého postupu. Vousáč se otočil a pobaveně se zasmál. "Tak ty máš holku, jo?" nadzvedl jedno obočí. "Není to moje holka!" odsekl Joseph. "Ale je to má spolužačka, takže mi ji ihned vraťte!" Joseph se rozkřičel. "Ne, chlapečku." Muž si založil ruce. "Byla svědkem našeho obchodu a za to bude potrestána." Joseph nevěděl, co má dělat. Neměl nic, čím by ho uplatil a bojovat proti takové přesile by znamenalo jistou smrt. "Nech ji být!" zariskoval Joseph, "Bude živá." Pronesl muž, praštil Josepha takovou silou, že ho málem omráčil a rychle se svými kumpány nasedl na motorky a byl v mžiku pryč, aniž by s tím Joseph mohl něco udělat. 

Jakmile odjeli, Joseph klesl na kolena. Nechápal proč to takto dopadlo. Bylo mu na nic. V hlavě procházel jednotlivá řešení, až ke konečnému došel. Z nově získaného spojence už spojenec nebude. Bylo mu jedno, co na to řekne jeho otec. Získá Noru zpět a to teď hned.