Podzimní splíny

Untitled Part 3

Sny mé když se v můry mění

pro mě už záchrana není

budí mě vnitřní chvění

těch vteřin pár

tvůj dech slyším

ten strach

zase ve svým pokoji

ten strach

že dětský pokoj uvidím

ta vteřina

hodiny trvá

představa co časem mrhá

strach co měl umřít

-už dávno-

vrací se každičké ráno

tlukot srdce

tiká

do ticha

má ruka ve tvé zahání zlé sny

když dýchaní se vrací

do rytmu

otvírám oči

úleva přichází

slyším tvůj hlas

jsi doma

všechno je v pořádku

rána za ranou slza kane tichem

tou cestičkou známou

po mé tváři

naděje hasnou

srdce bolí

na vteřinu krásnou

doufám, že to zlomím

srdce to nezvládá

lásku postrádá

v náručí temnotu

oči světlo neuvidí

na konci tunelu

ztrácím půdu pod nohama

krvácím

potichu

sama

nemůžeš mě zachránit

konec bolesti mě láká

najít sílu na poslední skok

do temnot

jsem bezradná a ubývá mi sil

ani tvá dlaň

nedává mi pocity

které postrádám

bezedný a bez okrajů

bazén ve kterém plavu

slunce svit na pokožce

cítím

odkud přichází nezjistím

se svou mapou bez kompasu

hledám cestu

život a krásu

lásku a spásu

bez rodiny bez uznání

slova co ticho prolomí

už roky jsem neměla svůj hlas

skrz něj komu říct

co cítím

kam padám

tak hluboko

rána za ranou se celí

jen jizvy

to je celý

co zbylo

dnes už nikdo neví

jak moc to bolí

pod jizvou pulzující

neumím vysvětlit

co tím chci říct

příběh zamotaný

ve lži těch let

neviděla jsem hezky svůj svět

ztrácím se ve svý hlavě

zrazená

koncem toho všeho zmámená