Sluneční paprsky proudí oknem
hledají důlek do polštáře
však nenajdou nic
jen kousek mojí tváře
pořád ještě sama jsem
stále prosím přijď sem
zachraň mě
podej mi ruku
půjdeme pryč
do země snů
tam nečeká nic
zlého ni škaredého
vzdušný zámky stavím ráda
plyšáka místo kamaráda
beru na tu cestu za packu
nemám nic víc
komu říct
pojď se mnou
uvidíš
za ty hradby
pojď blíž
až k srdci
ucítíš
vnitřní hlas mám pevný
ret se chvěje
pohled oplácím ti tvrdě
za každou ránu
každou facku
chci ti vrátit
i ty drobný
propálím ti do paměti
ten cejch
tak jak ty mně tati
věci nejdou vrátit
slova nemůžeš splatit
utéct
mosty spálit
poslední sbohem
nad tvým hrobem
za ty minuty
shoříš v pekle
doufám
nemá mi kdo pomoci
malý holce nikdo nevěří
tak přijímám ty rány
od obou
měli jste mně chránit
na malé holce si dokazovat
že jste lepší
měli jste rány zahlazovat
místo toho
facky a žal
v srdci krvácí
vás těší
jak slzy polykám
slova co mrzí
nepatříš nikam
zabít se zkus
tady máš nůž
srabe
ani tohle nedokážeš dokončit.
A vy už jste v hrobě
obrácení v prach
a já žiju dál
pořád se zvedám
jsem Vám vděčná
vážně
zlomit srdce malé holce
pro vás hra
pro ni utrpení do konce života
alkohol,drogy, ana
kde jste byly když jsem byla sama?
ČTEŠ
Podzimní splíny
PoetryStory jednoho života, aby se jeden blázen dokázal přenést přes kapitoly, které psal někdo jiný