Když ztrácíš víru
ve svou sílu
myslíš
nemůžeš dál
zloba a zmar
jak bolí to
padáš na kolena
ten pocit znáš
kyslík vale ti dal
nevidíš cestu
marast všedních dní
poslední slzička
cestu si razí
známou tváří
neztrácej naději
dokud věříš
zázraky se dějí
těžké je vidět
to hezké jen
svět černým se zdá
nemáš to lehké
a kdo má?!
ČTEŠ
Podzimní splíny
PoesíaStory jednoho života, aby se jeden blázen dokázal přenést přes kapitoly, které psal někdo jiný
