Živel ztracený v čase {Avengers, Nezkrotný živel 2}

4) Tam kde slunce nesvítí

„Agentko Master, kde se couráte?” vytrhl mě z přemýšlení hlas Furyho přes komunikátor.

„Málem jsem ze sebe udělala mastný flek před základnou, děkuji za optání,” zabručím a teleportuji se do Furyho kanceláře.

„Mastný flek?” pozdvihl obočí a opřel se dozadu o opěradlo křesla za stolem. Ani ho nepřekvapilo, že jsem se před ním najednou objevila.

„Hannah mě vyšoupla ze střechy. Nebýt vašeho velícího, jsem mrtvá,” lhostejně pokrčím rameny.

„Jsem rád, že oceňujete mé podřízené,” podotkl.

„Nemáte za co,” nevinně zamrkám.

„Nicméně,” odkašlal si a upřel na mě svůj vážný pohled, „je čas.”

„Opravdu to tady už zvládnete?” ujistím se, ale odmávl mi to rukou. „Fajn. Tak sbohem,” přikývnu.

Naposledy mi pokynul, já myslí vyhledala své spojence z mého času, teleportovala se k nim, chytla je za ruce a v tom se spustily ty mé zázračné hodinky. Bílé světlo nás oslnilo, pohltilo a propluli jsme změtí barev. Když nás to propustilo, ocitli jsme se ve Furyho kanceláři bez Furyho.

„Co to k čertu-” hned jsem ucpala Tonymu ústa a zneviditelnila nás všechny modrofialovou mlhou.

„Potřebuju Hillová všechny souřadnice základen, kde by se mohla Andersonová skrývat a kde drží Juliett Master i s její matkou. Pošlete mi je potom na můj osobní pager a svolejte všechny Avengers,” dveře od kanceláře se otevřely, dovnitř vešel Fury, zavřel je za sebou a vydal se ke židli za stolem, na kterou poté sedl.

Vypadalo to tu úplně jinak než původně 500 let v budoucnosti. Židle vypadala více pohodlně, stůl byl z kovového materiálu a místnost zněla světleji a veseleji.

„Mohu pane vás o něco poprosit?” dveře se opět otevřely a dovnitř vešel Phill Coulson.

„Zajisté, o co jde?” zvedl k němu pohled šéf.

„Hannah tam určitě bude držet i Daisy a tak jsem chtěl-”

„Máte svolení Phille. Až najdeme tu základnu, dám vám vědět. Alespoň mi dohlédnete s vaším týmem na Avengers. Mohli by totiž udělat nějakou blbost a Juliett před Shieldem schovat,” přerušil ho.

„Děkuji pane,” spěšně vyhrkl Coulson a zmizel.

Pohledem jsem přejela ostatní, kteří tam oněměle dřepěli, nezmohli se ani na slovo a vyděšeně zírali na situaci před námi. Já už měla jasno, kde a v jaké době jsme se to ocitli. Jen nejsme v té době, do které nás 500ti letý Fury poslal. Že by chyba matrixu?

Mohly uběhnout tak dvě hodiny, při níž Fury cosi dělal s nějakými složkami a zapisoval do počítače, když se konečně zvedl a odkráčel z místnosti, takže jsme zůstali pro naši úlevu sami. Všechny jsem nás zviditelnila, abych nečerpala svou energii.

„Co jsi to udělala Juliett?” vyhrkl Steve.

„Kde to jsme?” zeptal se zmateně Tony.

„Mám lepší otázku. V jaké době jsme?” vložila se do toho Nat.

„Není to fuk? Vypadá to, že Juliett našla způsob, jak cestovat v čase,” bránil mě Bruce.

„Můžete mi do hajzlu říct, co tu vůbec já dělám?” vtom do toho vstoupil podrážděný známý hlas. Ztuhla jsem a zbledla do jednoho, polkla a pomalu se otočila na majitele toho hlasu. Před námi stál naštvaný Loki.