Živel ztracený v čase {Avengers, Nezkrotný živel 2}

15) Odhalený Shield

Klečela jsem na zemi a konečně si vytrhla šíp ze zad. Ovšem mezitím stihla omamná látka trochu působit a ti tři mě dokázali rychle obklíčit.

„Juliett vzdej se. Nemáš už šanci,“ naléhal na ni Kapitán s připraveným štítem na ruce.

Když střelec viděl, že ještě nepodléhám spánku podle jejich představ, vystřelí další šíp. Udělám kolem sebe opět štít, když v tom toho využije Wanda, ruce a oči se jí rozzáří do červena. Šíp se sice odrazí od mého štítu, ale cítím, že se mne Scarlett Witch chce dostat do hlavy. Do toho svou telekinezí stlačuje můj štít.

Zatnu všechny svaly v těle a snažím se jí vzdorovat po všech stránkách. Ruce mi zazáří fialově a já pro změnu jdu proti ní. I přes mírnou motanici dokážu být silná.

„Juliett neee!“ v tom zaslechnu pro mě velice známý hlas, který mi nažene husí kůži.

Vyděšeně se rozhlédnu, ale dotyčného neuvidím. Jen stále bojující čarodějku proti mně a ti dva připraveni do útoku. Plus teda ta polovina agentů za nimi. Zmateně nakrčím obočí.

„Juliett, nevadí, že jsi mě před chvílí dostala do limbu, ale teď se prosím vzdej, kvůli mně,“ znovu ke mně promlouval. Ostatní ho očividně neslyšeli. Absolutně po něm nebylo vidu.

„T-Tony?!“ vyhrknu a otáčím se kolem své osy jak zběsilá.

„Ano. Tak to prosím udělej. Nezbývá moc času,“ zašeptal.

„Ne... Kde jsi?“ zoufale se naposledy rozhlédnu.

„Dělej!!!“ v tom vykřikne tak nahlas, až se přestanu soustředit na štít, tím ho nevědomky stáhnu, klesnu znovu na kolena a přitisknu si ruce na uši.

„Doooost!!!“ vykřiknu a vyšlehne ze mě vlna energie, která smete všechny na zemi. I Wanda, u které jsem se přesvědčila, že to ona mi způsobila dočasné halucinace.

Ovšem na toho nahoře jsem zapomněla. Proto se mi to vymstilo tak škaredě, že jsem rázem měla tři šípy v břiše. Pod vlivem omamných látek jsem klesla na záda a naposledy viděla blížící se postavu lukostřelce.

O pár hodin později...
„Třicet dva mrtvých agentů, dva z Avengers v umělém spánku, zbytek polámaných. Tedy ovšem kromě tří. Ti překvapivě vyvázli bez zranění. Jenže to nemůžu počítat plukovníka, který ošetřoval Starka a doktora, který se k němu přidal v Jetu. Takže zbývá jediný. Jeden jediný z nějakých čtyřiceti mých nejlepších lidí....“

Pronesl s velkou dávkou zklamání a zároveň špetkou obdivu.

Se zabodnutým pohledem do desky stolu držím jazyk za zuby a snažím se ze sebe nevydat jediný zvuk.

„To je vážný čin, slečno Masterová. Víte, že vás můžu zavřít do vězení téměř okamžitě.“

Podotknul a obešel mě. Jenže já nedala najevo žádnou emoci a naprosto ho ignorovala. Ruce už mě bolely z těch těsných pout na řetězech a před očima mi jen lítaly mžitky po ještě doznívající omamné látce a velkého útlumu mých schopností. Do toho se mi do trika pomalu vsákávala krev ze zad a břicha.

Bezva, chtějí mě zabít na vykrvácení nebo předávkování sérem blokující schopnosti. A nebo ještě uspávadla, ale to už bych asi dávno byla mrtvá, takže spíše ne.

„Slečno Masterová, mluvím na vás,“ Fury nepatrně zvýšil hlas.

Zvedla jsem k němu lhostejný pohled a nasadila znuděný výraz.