Živel ztracený v čase {Avengers, Nezkrotný živel 2}

11) Nová uniforma, nový náramek, nový začátek

Stála jsem tam přede všemi jak opařená. Nemohu uvěřit, že už dneska někam zmizím. Sice ještě stále není jisté, jestli se trefím do vlastní reality, ale pravděpodobně to budu zkoušet do té doby, než se tam opravdu dostanu. Nějak mi ale za tak krátkou dobu ti všichni lidé přirostli k srdci a pomyšlení, že se s nimi za pár minut budu loučit....jak já nesnáším loučení!

Byli zde přítomni všichni, tedy tím myslím všechny ty vysoce postavené v Shieldu. A to Steve, Nat, Carol, Wanda, Clint, Pietro, Peter Parker, Bethany Parker, Fury, Hillová a Coulson. Tony s Brucem toho byli nepostradatelnou součástí.

„Tak fajn. Představuji vám plně funkční časoprostorovou jednosměrnou navigaci pouze na jednu cestu sem pro jednu osobu. A jelikož by to nebyla moc hladká cesta, sestavili jsme k tomu i určitý oblek,“ začal Tony, jakmile si všimnul, že jsem tam i já přítomná.

Posléze poukázal na černobílý náramek s tlačítkem uprostřed, co se jen tak válel na skleněném stolku před ním a z větší části bílý a menší červenočerný oblek visící za ním.

„K aktivaci potřebujeme stisknout jen to tlačítko a přenese vás to k nám do reality,“ vysvětlil manuál Bruce.

„Přežije to mé schopnosti?“ zajímám se s jistými pochybami ve tváři.

„Ano. Z tělocvičny, kde jsi je používala, jsme odchytili jakési záření a pomocí něho sestavili i uniformu,“ kývl opět Banner.

„Asi nevíte náhodou někdo, jak zjistím, že už jsem v té správné realitě u mě?“ nervózně si skousnu ret a těkám očima z rohu do rohu z osoby na osobu.

„Pokud budeš v tvé realitě, tlačítko se zabarví do fialova. Pokud nebudeš, tak do červena. A jestli se ocitneš zde tak do zelena,“ trpělivě vysvětlil Tony.

Chápavě kývnu a prohrábnu vlasy.

„Výborně pane Starku. Možná dostanete přidáno,“ uznal Fury.

„Pff. Už jsem si přidal sám,“ s úšklebkem mávl rukou miliardář.

Pobaveně mi cuklo v koutcích. Typický Tony. Jakmile jde o prachy, hned je ve svém živlu.

„Není to pro Juliett nebezpečné?“ ještě zapochyboval Kapitán.

„Ovšem že je. Mluvíme tu o přenosu do jiné reality. Ale dáváme tomu šanci, že se nic zlého nestane,“ z části negativně a z části pozitivně to zhodnotil Bruce.

„Tak to jsem hned klidná,“ těžce polknu.

„Neboj, vždyť jsme to pečlivě trénovali. Mělo by se ti to povést,“ věnuje mi povzbudivý úsměv Wanda.

„Jestli dovolíte, rád bych to už spustil,“ vložil se do toho Nick.

Měl pravdu. Šlo docela o velkou událost. To prostě člověk neviděl každý den. Asi to je jejich největší objev. A tak jsem před všemi za zhruba deset minut trnula ve vylepšené uniformě i s helmou, co patřila k ní a náramkem na ruce.

Přišlo na řadu loučení. S Furym, Hillovou a Coulsonem jsem ani nijak nemusela, ale Avengers mi za ty tři týdny byli skoro jako rodina. Se všemi jsem se nějak bavila, trénovala nebo strávila oběd či večeři nebo snídani. Bylo to pro mne těžké. Velmi těžké. Uklidňovala jsem se snad jen tím, že konečně uvidím tu svou rodinu včetně mámy a sourozenců.

„Dej na sebe pozor,“ byla v pořadí Caroline s Wandou.

„Vynasnažím se,“ pousměji se.

„No jo, pojď sem zrzko. Snaž se nezabít, ano?“ a pak si mě vzal do režie Tony.

„Jestli mi to někdo nepřekazí, tak ti to slíbím,“ uchichtnu se a párkrát se v objetí poplácáme po zádech.