Na kolenou jak malé dítě se ke mě připlazil a neskutečně silně mě obejmul. Tlačil mé tělo k tomu svému, byl jako matka. Snažil se mě uklidnit. Když jsem stále brečel, tak mě k sobě přitiskl ještě silněji. Své ruce jsem obmotal kolem jeho těla a tak mu objetí alespoň částečně opětoval. Ale moje slzy stále nevyschly, tak jsem je rojil dále, dokud se po nějaké době neodtáhl a nezvednul se. Myslel jsem, že teď půjde domu a nechá mě tady. Bál jsem se toho.
ČTEŠ
Tears Of Lies - HouseTrix
FanfictieNebyl dobrý nápad mu to sdělovat... Teď si bude myslet, že jsem blázen. A ještě k tomu na noc, kdy máme být všichni šťastní. Asi to tady moc dlouho nevydržím... Alespoň ne bez něho. Nemá cenu se o něj snažit, stejně mě nemiluje. Proč je láska tak s...
