Curse of month [CZ]

1. Chapter

Už jako malá, jsem nenáviděla jara. Nikdy nebylo stálé počasí a navíc k tomu všemu vše začalo kvést a pyl byl obsažen všude ve vzduchu a dráždil mé nosní dírky. Což většinou způsobilo menší záchvat kýchání, smrkání, slzení očí a suchého kašle. Mé tělo doslova trpělo celé jaro a většinu léta. Vlastně jediné roční období, které mi vyhovovalo, i přes ten věčný mráz a vlhko, byla zima.

Za normálních okolností, bych právě teď šla ty dva kilometry do školy pěšky, ale má věčně starostlivá matka tak pozitivní názor neměla. Podle jejich slov je venku hnusně a v takovém počasí přece nepůjdu pěšky do školy. Radši mě odveze do školy autem, jehož cesta k mé škole netrvá ani tři minuty.

„Užij si den, zlatíčko," rozloučila se se mnou, jakmile zastavila před školou, u jejíž brány se začali shromažďovat studenti ostatních ročníků.

„Ahoj, mami," pronesla jsem suše a rychle vyskočila z auta, aby mě nestihla v něm uvěznit a ptát se na mé chování. Jistě že jsem měla takové chování, když jsem byla po alespoň týdenních jarních prázdninách opět vhozena do víru střední školy Norfolk, v samém srdci spojených státu, Nebraska. Nikdy jsem na škole nebyla oblíbená, vlastně jsem většinou mých spolužáků byla dokonce přehlížená. Dokud jsem si jich nevšímala já, oni si nevšímali mě a tak to bylo už třetím rokem. Mým cílem pro další dva roky, bylo dodělání maturity a uprchnutí na univerzitu mimo Norfolk i mimo Nebrasku, když se zadaří.

Chvíli trvalo, než jsem se pustila do chůze směrem ke dveřím školy, ve které na mě čekal další školní stereotypní den, jako každý jiný. Nenáviděla jsem stereotypy a stejně jsem jeden prožívala pět dní v týdnu, jaká ironie. Vystoupala jsem pár schodů a prošla dřevěnými velkými dveřmi přímo do hluku školní chodby. Procházela jsem prostředkem chodby, abych se mohla dostat ke své skříňce, která byla skoro u konce. Když jsem se u šedé skříňky zastavila, odemkla jsem si zámek a vytáhla učebnici ekonomie a zase jí zamknula.

Skříňky byly tříbarevné a byly rozmístěny na střídačku. Modrá, světle modrá, šedá, modrá, světle modrá, šedá, modrá, světle modrá, šedá... a stále dokola. Vlastně v těchto barvách měly i dresy naše roztleskávačky a hráči našeho Lacrossového týmu. A když už jsme u tohohle tématu, kapitán týmu a kapitánka roztleskávaček je na téhle škole za ‚dokonale sladký' pár, který je naprosto perfektní a nemá chyby a právě tihle dva se olizují přímo přede mnou.

Obešla jsem je s protočením očí a zavítala do své třídy, která byla zatím téměř prázdná, až na jednu holku, která byla na každé hodině, kterou jsme měly společnou dřív než já a já netušila, jak to dělá. Sedla jsem si do své obvyklé lavice a začala se připravovat na milovanou hodinu ekonomie. A přesně, tu ironii jste rozpoznali správně. Ekonomie je jeden z nejnudnějších předmětů na škole a to tu máme předmět i jako Základy společenských věd. Ani jsem se nenadála a už se třída začala plnit mými spolužáky a v učebně začal panovat hluk a nepořádek.

Z dveří jsem zpozorovala dívku s jasně zrzavou hřívou a navlečenou do mini sukýnky bílé barvy a zeleným topem, který jí ladil k očím, to se musí nechat. Upřímně měla vážně krásné oči, přirovnala bych je ke dvěma smaragdům zářícím ve tmě. A tušíte správně, byla to Vanessa Standfortová, kapitánka roztleskávačského týmu a přítelkyně Joshe Adamse. Možná byste řekli, že je to jedna z těch namyšlených holek na téhle škole, ale ve skutečnosti nebyla zas tak zlá. Teda nebyla tak zlá na lidi, které měla ráda a kteří jí neslintali po klukovi. Někdy bych dokonce řekla, že si jí Josh nezasloužil. Párkrát jsem jejich hádky slyšela, když jsem se převlékala v šatně a Adams rozhodně nebyl jeden z nejmilejších kluků.