Když jsem si uvědomila, že ji už zítra po půl roce vztahu konečně poprvé uvidím, svíralse mi od nervozity žaludek. Byla jsem tak šťastná, že už zítra ji budu moci obejmout, políbit, že ji budu mít konečně jen pro sebe na celý víkend, ale zároveň nervózní, že se pod tím návalem smíšených emocí zachovám trapně, nebo že něco řeknu nebo udělám špatně.
Začalo to jen náhodou, ani si v podstatě nepamatuji, jak jsme si začaly psát, vím jen to, že jsem ji našla na instagramu a když jsem si prohlížela její profil, nemohla jsem přestat s rozdáváním srdíček na její fotky. Pak mi už jen napsala, byla to normální konverzace, která se pak začala rozvíjet v něco mnohem víc. Pokaždé, když mi napsala, tak jsem měla úsměv na tváři. Dávala mi radost do života, takovou radost, kterou jsem ještě nikdy necítila a ikdyž to byla jen písmenka, poznala jsem, že je uvnitř dobrým člověkem, který si zaslouží celý svět. Psaly jsme si v každé volné chvíli, před tím, než šla do práce, když měla pauzu na oběd. Já kvůli ní nedávala pozor na přednáškách, ale to všechno stálo za to, protože jsem si uvědomila, že jsem se do ní zamilovala. Rozumněly jsme si, ale já si nebyla jistá, jestli to, co cítí ona ke mně není jen silné přátelství. Bála jsem se jí říct, jak moc mi na ní záleží, protože opravdu nerada riskuji vše, co mám. Bála jsem se, že bych ji mohla ztratit nadobro. Věděla jsem, že se jí líbí slečny, ale jak jsem mohla mít jistotu, že miluje i ona mě? Že se se mnou kvůli mým citům nepřestane bavit? Byla jsem bezradná, trápila se kvůli tomu. Měla jsem ji toho tolik co říct, ale vždy, když přišla chvíle, kdy jsem měla možnost se jí s tím vším přiznat, ztratila jsem odvahu a najednou jí neměla co říct. Naštěstí mám ve svém životě Raven, která si na mě udělá čas kdykoliv, ať se děje co se děje. Napadlo jí, že bych to, jestli mě miluje, mohla zjistit i jiným způsobem než že bych jí to narovinu řekla. Přes moji bývalou přítelkyni. I po našem rozchodu jsme se tak nějak bavily a Alycia moc dobře věděla, jak mi na ní záleželo. Dělala jsem, že se kvůli mé bývalé pořád trápím a jen jsem čekala na reakci Alycii. Asi po hodině falešného trápení se kvůli bývalé jsem konečně dostala odpověď, kterou jsem potřebovala.
''Máš pravdu. Nesnáším ji. Nesnáším ji, protože na ní žárlím. Přála bych si, abych na jejím místě mohla být já a dělat tě šťastnou. Chovat se k tobě tak, jak si to doopravdy zasloužíš. Chtěla bych dělat to, co by měla dělat ona, ale nedělá. Vždyť jediné, co dokázala, bylo to, že jsi kvůli ní byla v prdeli. Ona ti za to trápení nestojí.''
Když mi došla tato zpráva, nevěděla jsem, jak reagovat. Doufala jsem, že bude žárlit, ale nečekala jsem, že to bere takto. Byla jsem zmatená, protože jsem tohle vůbec nečekala a jen jsem si říkala, jak jsem mohla být slepá, když mi to v podstatě dávala najevo tím, jak se snažila být pořád se mnou, sice to bylo pouze přes internet, ale mohla svůj volný čas využít i jiným způsobem. Ale ona si vždy vybrala mě.Teď ale byla otázka, jak jí na to mám odepsat. Mám jí říct pravdu, nebo co mám vlastně dělat? Nechtěla jsem ji lhát, ale pravda taky nebyla příjemná, když vidím, jak jí to trápilo. Z myšlenek na odpověď mě probral až zvuk messengeru. Přemýšlela jsem tak dlouho, že mi napsala další zprávy.
''Promiň.''
''neměla jsem ti to říkat, mrzí mě to. Vím, že ji miluješ, nechtěla jsem být taková.''
'' Jen jsem šťastná, když se směješ. A díky ní se nesměješ už vůbec..''
''Musím ji rychle odpovědět'' problesklo mi hlavou. Musím jí to vše říct.
