,,Bene, to je ona?"
,,Ano, leží před vámi pane."mluví nějaké hlasy ve tmě.
,,Přeměnil jsi ji už?"
,,Přeměna ještě není dokončena. Kousl jsem ji před 18.hodinami."
,,Jak není dokončena?!"
,,Je na ní něco divného...."
,,Uvidíme. Zatím ji dej do bezpečného pokoje. Máme ještě nějakou práci s marokovo popravčím." To je to poslední co slyším než znovu upadnu do hlubokého spánku. Proberu se, vidím před sebou křeslo. Není prázdné. Sedí v něm muž.
,,Jak se cítíš?"zeptá se.
,,Jinak." odpovím. Bolí mě všechny kosti, svaly i ty o kterých jsem neměla potuchy. Bolí mě hlava. A moje smysly jsou zmatené. V uších mi chvilkami píská, v nose a očích pálí, v puse mám divnou chuť. Utřu si ji. Podím se na dlaň. Krev?! Kde se tam vzala? Naposledy si pamatuji jak jsem šla z ranní brigády. Ještě jsem si říkala, že moře bylo klidné.
,,To je moje krev." řekl muž.
,,Proč?"
,,Je to přijetí do smečky. Bohužel jsem se v tobě spletl. Myslel jsem, že pro mě budeš dokonalá družka. Jsi slabá. Alfa jako já potřebuje silnou družku." chtěl pokračovat, ale někdo otočil zámkem a vešel. Byl to vlk.
,,Samueli, Bran Briggs je zde."řekl a když na mě pohlédl. No, začala mu kapat slina od pusy.
,,Fajn. Pohlídej jí místo mě. Donuť ji k první přeměně." pak odešel. Nechal mě v místnosti s tím slizounem.
,,Ahoj. Já jsem Ben a jsem vlkodlak. Ten co tě přeměnil."
,,Kecáš."odsekla jsem mu. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale nedal mi šanci. Ani s nejmenší. Vrhl se na postel, kde jsem ležela. Sedl si na mě. Ruce mi spojil nad hlavou. Jednou se držel a druhou mě začal ošahávat a lízat. Vyhrnul mi tričko a začal mě lízat. Nejdříve nad podprsenkou a pak jel níž. Něco se ve mě zlomilo. Pocítila jsem zvlášní sílu a magii. A pak se to stalo. Moje první přeměna. Dost to bolelo. Když byla přeměna hotová, pohlédla jsem na sebe do zrcadla. Viděla jsem černou vlčici s jantarovýma očima. Ten vlk si mě prohlížel. Prohlížel jako tričko ve výloze. Náhle se narovnal a zavětřil. Sklopil oči k zemi. Cítila jsem jeho strach a vzrušení. Pak jsem to pocítila také. Nějaký hodně dominantní vlk šel se Samuelem za námi. Už jen schod. Cvaknutí zámku. Dveře se otevřeli. Neznámý vlk vešel první. Samuel za ním.
,,Kdo je to?"zeptal se.
,,Měla to být moje budoucí družka. Ale bude z ní jen další vlčice." odpověděl Samuel. Neznámý si mě prohlížel. Ale ne jako Ben. Ben měl mrtvý pohled. Pohled neznámého hřál, byla v něm vidět něha, láska, soucit, ale i smrt. Ben se pokusil na něj podívat. Neměl šanci. Sotva se jejich oči střetli, hned je zase sklopil.
,,Kdy byla přeměněna? A jaký byl důvod proměny?"zeptal se Samuela.
,,Před 20 hodinami ji kousl. Důvod? Proč by měl nějaký být? Prostě se mi jako plavčice líbila." odpověděl. Neznámý se rozhněval.
,,Ty jsi proměnil z rozmaru!" sotva to dořekl, už držel Samuela pod krkem.
,,Ne, to Ben."odpověděl Samuel.
,,Alfa nese odpovědnost za činy svých dětí." odpověděl. Benovi se napnuli všechny svaly v těle.
,,Nic nedělej." řekl mu Samuel. Bylo pozdě. Ben skočil na neznámého, ale v mžiku byl pod ním. Pokusil se ho kousnout. Neznámý mu zlomil vaz.
,,Přeměň se." pronesl s takovou mocí v hlase, že jsem hned uposlechla. Zase to bolelo. Ale už méně. Proměnila jsem se a ležela nahá na posteli. Neznámý mě přikryl svým kabátem.
,,Proměnil jsi náctiletou holku?!" neznámí zuřil.
,,Ano."odpověděl Samuel. Neznámý na něj pohlédl a pak se obrátil ke mě. Jeho pohled se změnil.
,,Bran Briggs. Jsem marokův prvorozený syn."
,,Liza, tedy Elizabetha Mead." odpověděla jsem.
,,Kolik ti je Lizo?"
,,Včera mi bylo 17náct, pane."
,,Samueli, za toto poneseš hrozné následky." řekl a vytáhl z kapsi mobil. Vytočil nějaké číslo a dal hlasitý odposlech.
,,Děje se něco, Brane?"ozvalo se na druhé straně.
