,,Bran Briggs. Jsem marokův prvorozený syn."
,,Liza, tedy Elizabetha Mead." odpověděla jsem.
,,Kolik ti je Lizo?"
,,Včera mi bylo 17náct, pane."
,,Samueli, za toto poneseš hrozné následky." řekl a vytáhl z kapsi mobil. Vytočil nějaké číslo a dal hlasitý odposlech.
,,Děje se něco, Brane?"ozvalo se na druhé straně.
,,Ano. Jeden ze samuelových vlků přeměnil 17cti letou dívku ve vlkodlaka."
,,Co je s tím kdo ji přeměnil?"
,,Napadl mě. Zlomil jsem mu vaz."
,,Dobře."
,,Co mám udělat se Samuelem?"
,,Pošleme ho do Británie. Tamní alfa je dost schopný, převychová ho."
,,Ano. Ji vezmu s sebou do Montany. Můj vlk v ní našel zalíbení." odpověděl telefonu a hodil po mě pohledem.
,,Dobře. Samuel odlétá za hodinu. Dohlídní na to, že nastoupí do letadla."
,,Ano." to marokovi stačilo a ukončil hovor.
,,Víš co máš dělat." pohlédl na něj Bran.
,,Ano. Už si jdu zabalit."
,,Správně. Smečku převezme tvůj zástupce McWall." Samuel se odebral z pokoje. Zůstala jsem s Branem sama. Asi vycítil můj strach. Promluvil první.
,,Nemusíš se mě bát. A neboj se ani cesty. V Montaně se ti bude určitě líbit. Jako omega-felčar budeš úžasná. Prý slabá. Samuel na tebe poštval psa a sám si ani neuvědomil, kdo jsi." nevěřícně jsem na něj koukala. Ano, měla jsem jít studovat medicínu. Ale léčit zvířata?
,,Kamže pojedeme?"
,,Do Montany. Do města Wolf Point. Město přibližne s 2000 obyvateli. Vlkodlaci a lidé o sobě vědí a žijí spolu."
,,To není možné. Tohle je určitě nějaká skrytá kamera."
,,Ne, není." řekl úplně jiným hlasem. Raději odvedu pozornost k něčemu jinému.
,,Co je to omega-felčar?"
,,Dítě, to ti ani já pořádně nevysvětlím. Ale v naší smečce je někdo, kdo ti to vysvětlí."
,,Neříkejte mi dítě!!" řekla jsem naštvaně.
,,Dobře. Kde máš své věci?"
,,Doma..."broukla jsem. Bran chtěl něco říct, ale zarazil se. Poté vešel Samuel do mísnosti.
,,Jsem připraven."
,,Fajn. Hned vyrazíme. A ty,"podíval se na mě ,,se obleč a přijď za námi nahoru." pak se spolu se Samuelem sebrali a vyšli po schodech nahoru. Prohrábla jsem se ve staré skříni a našla kalhoty a tričko s mikinou co mi nejlépe padly. Oblékla jsem se a vyšla po schodech nahoru. Bran čekal v otevřených dveří. Kývl na mě a já přidala do kroku. Nelíbil se mi pohled ostatních. Ať už vlků či vlčic. Bran mi otevřel přední dveře u černého SUV. Abych řekla pravdu, byla jsem tím autem ohromená. Moje rodina na tom není finančně sice špatně, ale auto nemáme. Bran nastartoval a už si to mířil k letišti. Dorazili jsme akorát. Bran doprovodil Samuela a mě nechali čekat v autě. Všude bylo takové ticho. Jako ticho před bouří. Chtěla jsem vystoupit a protáhnout se, ale Bran se vrátil rychle. Nasedl. Nastartoval.
,,Zabukoval jsem nám let na zítra ráno."
,,Ale já nemohu odjet. Mám zde rodinu, která mě potřebuje. Školu, práci."
,,Neboj, vše jsem zařídil."
,,Jak? Kdy?"
,,Když ses oblékala."
,,Fajn. Tak mi řekněte plán."
,,Zavolal jsem otci. A ten už zařídil, že místo na universitu v LA nastoupíš ve Wolf Pointu. A o práci se neboj. Pracovat už nemusíš a pokud chceš, můžeš pracovat v otcově firmě. O rodinu je také postaráno. Ze začátku bude lepší, když nebudou o ničem věděť. Dnes, tě odvezu domů. Rozluč se s rodiči. Už jistě dostali dopis o tvém přeřazení na WPU. Zítra tě vyzvednu." Kývla jsem. Jak řekl, tak také udělal. Mamka byla šťastná, ale můj otčím se moc neradoval. Tušil, že mu tím odpadne můj plat. Mamka mi pomohla vše zabalit a já tak ulehala s pocitem úlevi. Až vše vyřeším, požádám ji, aby se ke mě nastěhovala.
