Robin a zlodějka

Únos

Robin se s Richardem a Willem šli dlouho. Už se blížili k okraji lesa. Cesta tu nebyla. I kdyby tu byla chlapci by ji nepotřebovali, protože znali tento les naspaměť. Znali tu každý strom a každou noru.

Vyšli z lesa. Pod nohama jim křupali klacíky a větve.

Z místa kde stáli byl v dáli vidět obrovský zámek se zvláštně zkroucenými věžemi. Kolem zámku stálo velké město.

Robin: ,,Musíme vyslechnout někoho, kdo má ke králi blízko, musíme zjistit co plánuje."

Will: ,,Ty chceš unést generála?"

,,Neřekl bych únos, jen si ho vypůjčíme," řekl Robin s úsměvem na tváři.

Will s Richardem se uchechtli a společně s Robinem se vydali směrem k městu.

Město bylo ohraničeno vysokou zdí. Do města se mohli dostat jen jediným způsobem a to tak, že by prošli bránou. Brána byla pečlivě střežena a dovnitř mohli jen lidé s doklady. Trojice chlapců však žádné   doklady neměla. Měli však docela jiný plán.

Robin s chlapci obešli město z druhé strany zde žádná brána nebyla. Robin  vytáhl flétnu a zahrál na ni krátkou melodii. Z lesa se vymrštila světélka, byli to jeho věrní raraši. Než Robin stihl vrátit svou flétnu do kapsy, brebentící raraši už byli u něj, byly jich tisíce.

,,Vyneste Willa a Richarda přes zeď," rozkázal Rarachům Robin.

Raraši něco zašvitořili a chytli chlapce, aby je dostali přes zeď do města.

Robinovi pak ze zad vystřelila jeho krásná obrovská vážčí křídla a přeletěl za ostatními do města.

Robina ani jeho přátel si nikdo nevšiml, všude byl hluk. Na jedné straně zde byly stánky s ovocem, zeleninou, pečivem, oblečením a na opačné se o zeď opírali hladovějící žebráci, kterým se většina kolemjdoucích vyhýbala obloukem. Robin jim chtěl něco dát, ale neměl u sebe ani jídlo, ani peníze.

,,Někde se tu poschovávejte, ještě vás budeme potřebovat a všechno mi  hlaste," řekl Robin ke svým Rarachům, kteří byli kupodivu v tom davu docela nenápadní.

Robin, Richard a Will se pak prodírali davem až k zámku. Zde byla také brána, ale tady už rarachy použít nemohli, byli tu stráže.

,,Co teď?" zeptal se Richard.

Robin: ,,Když zavolám na pomoc rarachy, všichni budou vědět, že tu jsem. Musíme se tam dostat jinak."

Will: ,,Ale jak?"

,,Takhle!" zvolal Robin zvesela a ukázal na obrovský povoz s koňmi, který pomalu mířil k bráně do zámku. Přes povoz byla přehozena plachta, ze které vykukovala zelenina. Muž, kterému povoz patřil byl velmi starý a tak si nevšiml, když ti tři kluci vklouzli pod plachtu.

U brány starý muž sestoupil z vozu a ukázal své doklady. Muž, který jeho doklady kontroloval jen přikyvoval. Pak se starce zeptal co veze, ten mu odpověděl, že veze zeleninu, kterou si od něj v zámku již objednali. Muž mu doklady vrátil a došel k povozu, nahlédl pod plachtu, ale žádného chlapce na štěstí neviděl jelikož byli schovaní pod tou hromadou zeleniny.

Když povoz projel do zámku a dostal se na nádvoří, chlapci z povozu po jednom vyskákali.

Zabočili doprava a vyšli po točitých schodech nahoru. Vtom je Robin odstrčil a ukázal, aby byli tiše. Za zdí, za kterou se schovávali byli slyšet hlasy. Byl to král, mluvil s generálem, který byl jeho bratranec. Oba byli dobří přátelé a navzájem si důvěřovali.

Král: ,,Ten bastard musí zemřít."

Generál: ,,Ano, ale musíme se držet plánu, můj pane, bude to chvíli trvat."

Král: ,,Lidé o něm mluví jako o právoplatném následníkovi. Ta zrůda mě nesmí ohrožit."

Pak bylo slyšet královi vzdalující se kroky. Odešel.

Robin vytáhl meč. To po něm zopakovali i chlapci. Robin přišel ke  generálovi. Ten vytáhl meč také. Než stihl zavolat o posily, Robin mu přiložil svůj ostrý  meč na hrdlo.

Robin: ,,Jenom hekneš a podříznu tě jako sele a věř mi, že nic by mě nepotěšilo víc."

Generál, který zpozoroval i oba chlapce za ním, položil svůj meč na zem a dal ruce nahoru.

Robin: ,,Wille, svaž ho."

Will vytáhl ze své brašny provaz a generála svázal.

Robin si zase meč vrátil za opasek. sebral generálův meč a opět zapískal na flétnu.

Vrátit se zpět do tábora už nebyl problém, až na to, že museli počkat do večera, dokud je opět stařec nevyveze ze zámku.

Když se chlapci dostali i přes zeď města, byla už noc.

Pak už jen zamířili k lesu ze kterého se ozývali cvrdlikající cvrčci.

Pokračování příště....

A to byla další kapitola. Budu moc ráda, když ji okomentujete a napíšete svůj názor.

Vaše ---sakura---