Spoutaná Vášní (DOKONČENO)

Spoutaná Vášní - Weapon on his head

POHLED KAYLY:
Dnes odjíždíme zpět do Toronta, právě jsem totiž dosnídali a máme zhruba hodinu na to, abychom si zabalili, protože pak se odjíždí.

Strasně mě bolí ten kotník! A Cole? Dělá jakoby jsme se neznali, Claire? Cole jí zřejmě něco nakecal a ona tomu věří, nebo fakt netuším.

Až přijedeme do Toronta, tak jdu s Justinem do nemocnice, kvůli té noze, mohla jsem i tady, ve Vancouveru, ale odmítla jsem, protože nechci zbytečně zdržovat.

Dobalila jsem poslední drobnosti a zaklepala na dveře pokoje vedle toho mého. Vyšel z něj Cole, bez trička..

"Je tu Justin?" - Zeptala jsem se bez kousku zájmu.

"Justin?" - Řekl a vyznělo to spíše jako otázka, přitom zvedl jedno obočí.

"Jo, přesně ten." - Odsekla jsem, mrzelo mě, že se nezajímal a byl radši s Chazem a tak. Využil mě jen na sex? Chci to vědět! Ale tohle je přesně důvod, proč si kluky nepřipouštím k tělu a taky proč mám emoce off.

"Je ve sprše, tak pojď." - Řekl a chytl mě kolem pasu, odtáhla jsem se a on se zarazil.

"Děje se něco?" - Zeptal se jako největším kretén! Ne nic se neděje, jenom má holka, kterou si zatáhl do postele jen tak mimochodem, vyvrknutý kotník a ty a její nejlepší kamarádka jí ignorujete, ale jinak fajn, debile!

Nechápala jsem, že se tak debilně ptá, ano, když s tebou nemluvím a nechci být s tebou na vzdálenost minimálně pěti metrů, pak ano, něco se děje!

"Vážně se mě tak debilně zeptáš? Po tom, co jsem se s tebou vyspala tě nezajímám, neříkám že za mnou máš chodit jak pes, ale aspoň jsi mě mohl pozdravit, když jsi mi ještě včera lezl do prdele! A hlavně, myslíš že kdybych byla v pořádku, tak že mi Justin bude muset pomáhat chodit, si myslíš, že mě to doma nenaučili?!" - Vyštěkla jsem, v tu chvíli jsem ucítila tlak na tváři, uhodil mě..

Neotálela jsem, z poza pasu u kalhot jsem si vytáhla zbraň a namířila jí na něj.

"Si tak ubohej imbecil! Ale neboj, já nezapomínám." Poslední větu jsem mu zašeptala těsně u rtů a zbraň složila zpět na místo.

V tu chvíli vyšel Justin, jakmile viděl, že skládám zbraň, vše mu došlo.

Nic neřekl, jen mi pomohl s batohem a se svou rukou kolem mého pasu vyšel z pokoje. Až k výtahu bylo ticho.
Prolomil ho, až když jsme nastoupili.

"Co se stalo?" - Zeptal se jednodušše a já k němu vzhlédla, jelikož je o skoro o dvě hlavy vyšší, skřeti vládnou světu!

"Uhodil mě, tak jsem vytáhla zbraň." - Řekla jsem ledabyle a mykla rameny.

"To je kretén." - Přecedil skrz zuby a zaťal pěsti, musela jsem se nad tím mírně usmát, je to milej kluk, teda když nemá své nálady..

Dokulhala jsem k autobusu, kde jsem se s Justinem pozdravili s paní Mikaelson.
Pokynula nám, ať se jdeme posadit, my tak učinili.

"Víš, Justine. Jsem ráda, že jsi teď takový, víc si rozumíme." - Řekla jsem a on jen upřímně kývl.

Za chvilku si před nás sedla Claire s Ryanem. Poklepala jsem jí na rameno, chtěla jsem vědět, co jsem zase udělala špatně, když se otočila, spustila jsem svůj monolog.

"Hele Claire, ano.. Měla si pravdu, klidně to řekni, byla jsem blbá, že jsem jednou důvěřovala svému srdci, ale přísahám, že příště už na tebe dám, jen chci, aby jsi nebyla naštvaná, víš že to bez tebe nedávám." - Řekla jsem a jí se rty roztáhly do širokého úsměvu.

"Ani nevíš jaký problém mi dělalo nebavit se s tebou!" - Mírně vykřikla a já se jen zasmála a přitáhla jí do objetí.

"Skupinové objetí!" - Vykřikli najednou Justin s Ryanem se smíchem a skočili po nás.

Čím více času s nimi travím, tím víc mi začínají přirůstávat k srdci.