Erenův pohled:
Dnes je výprava a to znamená jediné. Musím do kanceláře a podepsat všechny papíry o tom, že když se proměním v titána, mohou mě v případě nouze zabít. Jediný problém je, že v kanceláři bývá většinou jen Heicho.
Už stojím před dveřmi. Nádech, výdech. Zaklepu a pomalu vezmu za kliku. Z poza dveří se ozve odměřené "Dále". Je to Heicho! Hned jak si mě všimne, nasadí takový neurčitý výraz. Ne kamennou tvář, jako mívá obvykle. Tohle je spíš, jako by chtěl něco říct, ale to je nesmysl. Zase si něco namlouvám. "Přišel jsem podepsat papíry." Řekl jsem tiše. Heicho mě propálil pohledem. "Přišel si zbytečně. Zůstaneš tady a budeš uklízet!" Řekl to tak chladně, že jsem myslel, že se na místě rozbrečím. Neopovážil jsem se odporovat. Jako by mi na chvilku zamrznul jazyk. "P-proč?" Vymáčknul jsem ze sebe po chvíli. "Potřebuješ více tréninku! Takhle tě za zdi pustit nemůžu! Momentálně jsi naprosto neschopný. " Má pravdu. Poslední týdny toho bylo moc. Polovinu výcviku jsem vynechal a na druhé polovině jsem spíše zkomíral. "Ano, pane." Pípnul jsem tiše a chystal se odejít. Hned jak jsem za sebou zavřel dveře, téměř jsem spadnul, protože tam stála Petra. Na tváři měla ten její líbezný úsměv se kterým vždycky chodila za kapitánem a ze kterého se mi dělalo špatně. "Ahoj Erene..." Probodl jsem ji poněkud znechuceným pohledem. Opravdu teď nemám náladu se s ní bavit. Už jsem chtěl pokračovat v cestě, ale ona mě zastavila. "Erene, počkej! Asi bych ti měla něco říct..." Zastavil jsem se. Co by mi mohla chtít? "Víš... Levi o tobě hodně mluví" Zahihňala se "Vlastně o tobě mluví pořád. A taky tě nechce pouštět na výpravy, aby se ti nic nestalo. Znám ho už dlouho a nebudu ti lhát. Měli jsme se vzít, ale on se změnil. A v poslední době je to čím dál horší. Nespí, nechce jíst a kdykoliv tě někdo zmíní odejde, zavře se v pokoji a několik hodin nevyjde. Myslím... myslím, že tě má rád. Že se zamiloval." V tom se rozletěly dveře a v nich stál Heicho.
Ha ha! A tady to utnu! Sama jsem zvědavá, co jim na to řekne. Tolik možností....😄
