The next generation (Diabolik lovers FF)

6. Fialovlásek se naštval...

Probudily mě sluneční paprsky, které pronikaly skrze zavřené okno a dopadaly mi na obličej.

Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že zrovna svítá. Západ a východ slunce totiž vypadají trošku jinak a na oboje jsem se často dívala doma, takže to poznám.

Zvedla jsem se se zasténáním a uvědomila si, že mám na sobě dosud vlhké triko a šortky, takže jsem rychle mazala ke skříni a vzala jsem si to první, co mi v tom množství oblečení přišlo pod ruku. Jednalo se o červené tričko s dlouhými rukávy a černé kraťasy pod kolena. Bylo to celkem pohodlné a pěkné oblečení, takže jsem si usmyslela, že si je dnes vezmu.

Někdo mi poklepal na rameno a já leknutím nadskočila. Za mnou stál stejně vysoký fialovovlasý kluk se stejnobarevnýma očima a pod nimi velké tmavé kruhy. Nervózně svíral prázdné ruce, jakoby mu něco chybělo, ale nechala jsem tento fakt být a oslovila jsem ho.

"Dobrý den,"

Fialovovlásek se zachmuřil a promluvil. "Čekal jsem, až se probudíš..." chytil mě za ruku a přitáhl si ji k sobě. Já jsem ale na nic nečekala a vytrhla se mu běžíc ven ven z pokoje, jenže kluk se přemístil přímo přede mě s velice vytočeným výrazem. "Já ti to chtěl udělat příjemnější!" zakřičel a chytil mě pod krkem. Zalapala jsem po dechu a on mi naklonil hlavu na stranu, aby měl lepší přístup k mé krvi.

"Ne-" vykřikla jsem přidušeně, když se zakousl. Fakt super, pomyslela bych si, kdybych v tu chvíli mohla racionálně uvažovat, musela sis z něho udělat nepřítele hned na začátku...

Fialovlásek se odtáhl nejspíše velice spokojen, kvůli svému trochu děsivému úsměvu. Vysmekla jsem se mu a přiložila si ruku na místo mezi krkem a ramenem, kam mě kousl. "Už ne," varovala jsem ho, ale sama jsem si uvědomovala, jak ironicky to znělo.

Malá holka proti upírovi...

"Chutnáš dobře." konstatoval fialovlásek a otočil se k odchodu.

"Počkej!" vykřikla jsem a rychle dodala: "Jak se jmenuješ?"

Fialovlásek se otočil a chvíli na mě civěl, až mi to začínalo být nepříjemné. "Kanato." řekl prostě a zašel za roh, kde měly být schody.

"Tak díky," zamručela jsem si pro sebe a obrátila se k odchodu do pokoje. Vešla jsem do místnosti a plácla jsem s sebou na postel. Rána od Kanatových zubů pořád trochu pulzovala, ale jinak už nebolela. To samé s jizvou po Ayatových a Laitových tesácích.

"Tak tady si bydlela, mami?" zeptala jsem se jen tak do vzduchu a převalila se na bok. "Musím sehnat telefon."