Dream

21.Kapitola

Snažil jsem se co nejrychleji a zároveň co nejpotišeji chodit po bytě a hledat věci, co dnes potřebuju do školy. Na chvíli jsem se zastavil před postelí a pozoroval klidňoučkou tvář spícího Yoongiho. Jeho rtíky byly od sebe lehce odděleny a vypadalo to tak roztomile a nevině. Hned jsem se chtěl vrátit k němu do postele a ty rtíky políbit.

Ale na to jsem zrovna moc čas neměl. Chtěl jsem udělat snídani Yoongimu a vzbudit ho, než odejdu. Neměl rád, když se probouzel a já nikde nebyl. A stejně jsem to měl i já. Vzbudit se a cítit to, že nejsem v jeho ochranářském objetí mě znejišťovalo a horší to bylo o to, když jsem ho pak ani nikde doma neviděl.

Jeden na druhého jsme byli tak navyklí, že nám to prostě takhle přišlo správné. Věděl jsem, že jednou se to změní a jeden na druhého nebudeme tak vázaní, ale pro teď jsme to takhle preferovali oba dva.

Byl jsem někde v místech mezi kuchyní a obývákem, když jsem uviděl Joona a Jina, jak vcházejí do obýváku a ruce měli plné zavazadel. V tu ránu byla snídaně pro Yoongiho zapomenuta a já jen překvapeně zíral na ty dva.

„Ani neřekneš ahoj svým hyungům, které jsi neviděl dva týdny?" zeptal se Joon s malým rošťáckým úsměvem. Jin jen protočil očima, lehce do něj drkl loktem a šel ke mně, aby mě mohl obejmout. „Hyung!" řekl jsem nadšeně a objal ho.

Za chvíli jsem na zádech ucítil pohlazení a odtáhl se od Jina, aby mohl obejmout Joona. „Stýskalo se mi." zamumlal jsem, když jsem objímal Joona a pak jen slyšel slabý bublavý smích. „Nám taky škvrně." řekl, když mi procuchal vlasy a já se usmál.

„Jaké to bylo? Hádám, že dobré, když jste tu oba a nevypadáte, že se chcete zabít." ušklíbl jsem se a Namjoon mě cvrkl do čela a šel pro jeho zavazadla. „Zvědavost ti nechybí." povzdechl si, ale Jin mi věnoval jeden z nejšťastnějších úsměvů, co jsem u něj viděl.

„Bylo to dobré a vyříkali jsme si hodně věcí." řekl spokojeně, zatímco Namjoon odnášel zavazadla k němu do pokoje. „Takže to znamená, že spolu konečně chodíte?" zeptal jsem se s neskrývanou zvídavostí. Jin se jen začal smát a od Joona z pokoje jsem slyšel, jak říká něco o tom, že to není moje starost.

„Yoongi je kde?" zeptal se Namjoon, když se vracel, pro zbytek jeho zavazadel a já vyvalil oči. „Spí, chtěl jsem mu udělat snídani, než odejdu, al to už nestíhám a dnes opravdu nemůžu přijít pozdě." zavrčel jsem nespokojeně a Jin mi rozcuchal vlasy. „O to se postaráme neboj." řekl klidně a já se vděčně usmál.

Když už Jin mířil do kuchyně a Namjoon si hodil přes rameno batoh a do ruky vzal tašku s laptopem, tak se Yoongiho dveře od pokoje otevřely a z nich vyšel rozespalý Yoongi.

„Kookie? Víš, že se nerad probouzím bez tebe." zamumlal o trochu hrubším hlasem, než má normálně a roztomile si mnul očka. „Promiň, chtěl jsem tě vzbudit než půjdu, ale někdo se vrátil." řekl jsem a pohodil hlavou ke klukům, kterých si očividně nevšiml.

Yoongiho tváři se prohnalo hned několik emocí. Popravdě jsem myslel, že se Yoongi rozběhne a vrhne kolem krku Joonovi, alespoň to tak vypadalo, když ho uviděl, ale zůstal stát a řekl skoro bez emocí, „vítejte zpět".

Přišel jsem k Yoongimu a dal mu rychlou pusu na tvář. „Musím jít do školy." zamumlal jsem, než jsem se vydal pro batoh do našeho pokoje. Rychle jsem popadl batoh a hodil do něj ještě pár věcí, které jsem předtím nestihl.

Když jsem přišel do obýváku Joon už měl spokojeného Yoongiho v náručí a říkal mu něco ve smyslu, že slibuje, že tak daleko a na tak dlouho nikam nepojede. Bylo to sladké, ale něco jako malá žárlivost mě uvnitř bodla, ale snažil se to ignorovat.