Trenky a snowboardy

Morgon

Rozvázané tkaničky starých tenisek mi při chůzi ťukaly do dlaždic na podlaze. Vyhrnul jsem si rukávy u mikiny až po lokty. V lyžárně bylo chladno, ještě neopadl studený noční vzduch, který se kvůli špatnému těsnění dveří dostával i dovnitř do hotelu. Tady na schodech už ale bylo teplo. Na můj vkus až moc teplo. Pod nehty jsem měl zalepené kousky vosku. Fuj. Podíval jsem se na hodinky. Za 2 minuty šest. Proč nespím? Protože jsem se vzbudil v půl páté a pak už jsem neusnul. Sníh padající ze střechy je můj oblíbený budíček už od dětství. Jednou výhodou nevyžádaného brzkého vstávání je ale to, že člověk v takové situaci zažije spoustu zábavy.
Když jsem se vrátil do pokoje, zrovna začínal zvonit budík. 6:00, dokonalé načasování. Dávali sme ho na skříň s televizí, aby ho vždycky někdo musel jít vypnout a pak probudil ostatní. To proto, že jakkoliv otravnou písničku jsem vybral, nebylo to dost na to, aby nás donutil opustit spánek.
Felix byl ten nejzodpovědnější z nás. Většinou vstával on. To udělal i teď. Jakmile se ozvaly první tóny, Felix se škubnutím probral, lekl se, popadl se za hruď a vydechl. Pak se v polospánku odšoural ke skříni, zmáčknul tlačítko na mobilu, otočil se a hodil sebou na hromádku peřin na posteli vedle té svojí. Pod ním se ozvalo heknutí a věta "Co je vole?". Chvilku bylo ticho, potom přišlo "já nespim" a nakonec "slez ze mě". Kris.
Felix poslechl a odcupital se zavřenýma očima k mojí posteli, aby mohl zalehnout mě. Jeho oblíbená metoda buzení bylo dušení vlastní vahou a loktování do žeber. Fláknul sebou do mé postele. Když zjistil, že spadnul na ustlanou studenou peřinu, vyskočil zpátky na nohy.
"Kámo... co?" Nechápal. Kris se mezi tím posadil, protáhl se a zadíval se na mě, stojícího ve dveřích, pohledem matky, kterou už pár hodin vytáčí její tříleté děti.
"A můžeš mi říct proč spíš v teniskách?" Ukázal mi dlaní na nohy. Neměl brýle a rovné černé vlasy mu trčely do všech stran. Nikdy mu to ráno moc nemyslelo. Nesnášel, když ho někdo budil a vždycky nadával. Výjimkou byla rána, kdy měl kocovinu. To mlčel a zůstával pod peřinou. Potom nám říkal že nás má rád, protože jsme mu přinesli vodu. Kocovina je teambuiding.
"Byl jsem si navoskovat prkno," řekl jsem. Došel jsem k posteli, vytáhl z ní Felixe a spokojeně se na ní rozvalil.
"Čuně, takhle po ránu?" Zamlaskal na mě Kristoff.
Hodil jsem po něm polštář.
"Co děláš!" Otočil se pohoršeně.
"Proč?" Ptal se Felix.
"Nevím, vzbudil jsem se v půl pátý a nemoh jsem spát," pokrčil jsem rameny.
"Nemoch. Ten tvůj přízvuk mi dává život, mluvíš jako strejc Bertil," zazubil se Kristoff nad svou povedenou narážkou na můj severský přízvuk.
"Kdo je strejc Bertil?" Nechápal jsem.
"Nevím, ale určitě někdo z tý tvojí vsi."
"Ta moje ves má 75 tisíc obyvatel."
"Zase?" Ptal se starostlivě Felix. "Jak to?" Nejdřív jsem mu nerozuměl. Pak mi došlo že jsou to dva neogranizovaní šašci a neumí udržet linku konverzace.
"Protože sem u večeře vypil půl litru kafe," mávl jsem nad tím rukou. Kris neohrabaně vstal z postele a nasadil si brýle.
"Beztak jsi teď v kuchyni měl další."
"A na snídani si dám další další," usmál jsem se.
"A pak ještě jedno na svahu," dodal Felix.
Podíval jsem se z okna. Byla tam tma, jako uprostřed noci. Tady se touhle roční dobou rozednívá tak ve tři čtvrtě na deset a stmívá se v půl třetí. Všichni toho mají plné zuby. Hlavně Kris. Ten je z jihu, z Jönköpingu, tam mají dny většinou delší. Já jsem vyrostl v malém městečku na severu, takže přestěhováním sem jsem si vlastně přilepšil. Tma mi nevadila. Vždycky mi ji vynahradilo léto, kdy bylo světlo skoro 24/7.
"Vidíš tam toho hodně?" Zeptal se Felix ironicky.
"Nasněžilo jak kráva," odpověděl jsem mu.
"To k tobě zase promlouvá severská intuice, nebo ses podíval na předpověď?" Provokoval Kris. Neustále si dělali legraci z toho odkud jsem. Pořád lepší než být ze Stockholmu.
"V lyžárně foukalo a do oken mlátily vločky, nemusim vidět ven, abych zjistil že sněží."
"Říká ti ta tvoje intuice i co bude k snídani?"
"Už se ti někdy stalo, že bych nevěděl, co je k snídani?"
Kris vstal a bez ostychu si stáhnul triko.
"No nic, jelikož vy se k tomu určitě nemáte, já jdu do koupelny. A nepovažujte se mi tam chodit!" Ukázal si prsty na oči a pak na nás.
"Co tam budeš dělat tak tajnýho?"
"To co Alex," třísknul dveřma. "Voskovat si prkno!"