Chuť zapovězeného ✔ (Harrylu Czech - DOKONČENO, 1. část)

50. kapitola

Večírek byl v plném proudu. Lidé se vesele bavili a proplétali se mezi sebou ve vánočně ozdobeném sále Malfoy Manor. V místnosti byly zdánlivě náhodně rozmístěny stolky s občerstvením a židlemi, mezi kterými bylo naznačeno volné prostranství určené k tanci. V jednom rohu bylo postaveno malé pódium, na kterém hráli muzikanti živou hudbu.

Zdálo se, že je všechno v pořádku. Jen opravdu velmi pečlivý pozorovatel by si všiml určitého napětí, které panovalo mezi třemi muži. Severus Snape jím byl. Ačkoliv na své okolí působil především jako znuděný morous, jenž si příliš ničeho nevšímal a jen trpěl veškeré společenské události, opak byl pravdou. Rád klamal ostatní svou nasazenou maskou, která neukazovala jiný pocit, než který si v tu chvíli přál ukázat. Lidé, kteří ho příliš dobře neznali, pak v jeho přítomnosti zapomínali na opatrnost a mnohokrát byl svědkem důvěrných rozhovorů, jež zůstaly v jeho paměti bezpečně uložené.

Severus byl všeobecně velmi všímavý, a co se týkalo jeho bezprostředního okolí, jeho mysl jako kdyby měla radary na každé zachvění ruky, napětí v ramenou nebo přehnané zdvořilosti. Nemohl přehlédnout, že se mezi jeho synem a Dracem něco stalo. Sice vedle sebe seděli a povídali si jako obvykle, přesto byla ve vzduchu cítit zvláštní atmosféra, která ještě donedávna mezi nimi nepanovala. Draco příliš často klopil oči a Harry působil zaraženě. Přesto si Severus nemyslel, že by byl důvodem Lucius.

Předpokládal, že pak by byla mezi nimi úplně jiná propast. Měl jistou domněnku a rozhodl se, že si se svým přítelem o ní promluví. Měl štěstí, neboť byl zrovna uvolněn ze zajetí několika kouzelníků, kterým trpělivě odpovídal na otázky, a mířil k němu.

„Překvapuješ mě,“ pronesl Severus, když se k němu připojil.

„Vážně? A čím?“ odpověděl a jejich chladné masky se do sebe zaklesly. Jen oni dva si všimli cuknutí koutků. Znali se opravdu dlouho.

„Hraješ to dobře.“ Mírně potřásl hlavou směrem k chlapcům. Lucius nemusel pohnout očima, aby zjistil, kam ukazuje. Věděl to. Cítil ho, vnímal každý jeho krok, každý jeho pohled, jenž rozechvíval vlastní nitro do zpěvu. Neviděl ho tak dlouho a vědomí, že jej nesmí k sobě přivinout, ho neskutečně užíralo. „Dokonce tak dobře, že Draco stále nic netuší.“

„Dnes se to dozví,“ řekl hlasem prostým všech emocí.

„Je to tedy tak vážné?“ Vyklenul jedno obočí v němém překvapení.

„Zřejmě ano.“ Nepatrně ztišil hlas. „Dokud si to bude Harry přát.“

„Dobře.“ Natáhl se k jednomu stolku pro sklenici s vínem.

„Dobře? To je vše? Žádná přednáška?“ Sarkasmus v jeho slovech se nedal přeslechnout.

„Nemám ve zvyku se příliš opakovat. Pořád s vaším vztahem nesouhlasím.“ Mírně povolil obličejové svaly. „Ale to musí Harry vědět sám. Zdá se spokojený. Jen doufám, že mu to vydrží. Nicméně –“ odmlčel se a napil vína. „– mezi chlapci se něco stalo.“

„Také jsem si všiml,“ souhlasil Lucius. „Draco je celý týden neklidný a nervózní. Z té svatby se vrátil s uplakanýma očima. Samozřejmě mi nechce nic říci a já to z něj nechci páčit násilím.“ Zahleděl se na ně a oči mu nepatrně zjihly, když se setkal se zrakem svého mladého partnera, jenž akorát na něco odpovídal druhému chlapci. „Myslíš, že se pohádali?“ Lehce zvlnil koutky směrem k Harrymu a pak se otočil zpět k Severusovi.

„Nemyslím si. Viděl jsi je někdy se hádat?“ Severus dopil víno a podal skleničku skřítkovi, jenž akorát procházel okolo. „Myslím, že jste čekali příliš dlouho s pravdou a že se Draco rozhodl jednat.“ Zapíchl své onyxové oči do jeho tváře. „A předpokládám, že ho Harry odmítl.“  

„Víš, že kdyby o něj někdy projevil zájem, že bych mu nestál ve štěstí,“ řekl s veškerou upřímností v hlase.

„Jistě. Ale musíš uznat, že sis příliš nevšímal detailů a náznaků, které tvůj syn vysílal.“ Neobviňoval ho, sám ve své výchově přehlédl spoustu aspektů a pokazil více, než by chtěl. Uznával, že v životě jejich synů chyběla ženská ruka a Lucius s tím souhlasil. Proto jeho slova zněla jen jako suché konstatování holého faktu. „No, už je pozdě s tím něco dělat. Jen mám obavu z toho, co přijde,“ dodal a Lucius přikývl, ztracen ve svých myšlenkách.

Blíží se to. Jste nervózní? Já strašně, a to už to mám napsané takovou dobu.

Věnováno Nyssa_ff.