Poslední Úplňek 2

•2•

"Teo, co říkal?" čekala jsem na odpověď.
"Říkal, že je vlkodlak a že ty jsi taky" řekl a já stuhla. To mu přece nemohl říct sakra! To ne... Musím s pravdou ven, ať si tomu věří nebo ne, musím mu to už říct.
"No víš... Teo... Má pravdu... Bylo to před dvouma rokama... Pokousal mě vlk a pak jsem se seznámila s ním. Pak mě napadl jeho vlk, asi proto, že vycítil, že mě pokousal vlk z jiné 'smečky'. Skončila jsem v nemocnici a od té doby Emrého už nikdy neviděla. Byla jsem v kómatu a testovali na mě léky. Takže beru léky abych se neproměnila." dokončila jsem svůj monolog a pozorovala jeho nechápající výraz.
"Já vím, asi si myslíš teď, že jsem blázen, ale klidně se zeptej rodičů... Bylo to těžký, ale já si zvykla a už se neměním.." tohle už jsem jen skoro zašeptala a dala mu chvíli čas, aby si srovnal v hlavě informace, které teď slyšel.
"Proč jsi mi to neřekla?" otázal se a já se zlekla.
"Bála jsem se" špitla jsem, doufajíc, že další otázky nepřijdou. To by ale nebyl Teo, kdyby se nezeptal.
"Čeho?" otázal se. Já věděla, že mu to musím říct.
"No... Že mě odsoudíš, že si budeš myslet, že jsem blázen.. Že se mě budeš bát... Že mě opustíš, jako tenkrát Emré" řekla jsem a už mě štípala slza v oku.
Auto se rozjelo. Teo se otočil s autem na nějaké příjezdové cestě a odvezl mě domů.
"Promiň, ale... Potřebuji si to srovnat v hlavě... Moc informací najednou..." nuceně se usmál a už jen zapištěli gumy, od toho jak rychle se rozjel a byl pryč. Šla jsem tedy domů a rovnou po sprše do postele.