Poslední Úplňek 2

•5•

Někdo byl za mnou. Otočila jsem se a ten někdo byl...

Byl to Emrého otec. Poznala jsem ty oči. Je to vůdce smečky, takže je pravděpodobně z nich nejsilnější. Couvla jsem o krok zpět. On udělal krok ke mě. Chtěla jsem couvnout dál, ale do něčeho, nebo někoho jsem narazila. Stuhla jsem. Ani jsem se neodvážila se otočit. Cítila něčí přítomnost za mími zády. Nenápadně jsem se rozhlížela kudy utéct, ale když se sem schromáždilo více vlkodlaků, došlo mi, že to nebude možné. Celá smečka do které jsem tenkrák patřila, teď stála proti mě. Vrčeli, bručeli, ježili se jim chupy na hřbetě. Vypadali teď jako opravdoví vlci. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem obklíčena celou smečkou. Teda...skoro celou. Jeden z nich stál opodál, ale už jsem se nestačila podívat kdo to je, protože jsem slyšela hlasité vytí a viděla cizí smečku blížící se k nám. Byla docela velká, ale ne tak jako tahle. Všichni přesunuli svou pozornost k blížící se smečce a já měla dokonalou příležitost utéct. Odběhla jsem z místa a běžela jako o život. No...ono mi v podstatě šlo o život. Utekla jsem na kraj lesa. Ani nevím jak jsem se sem tak rychle dostala. Popadala jsem dech a nabírala sílu. Svalila jsem se na zem. Můj dech se pomalu uklidňoval a sním i mé srdce, které ještě před chvílí bilo jako spašené. Když jsem nabrala síly, zvedla jsem se do sedu a opřela se o strom. V dáli jsem uviděla jakousi siuetu vlkodlaka. Zvedla jsem se a chtěla začít utíkat, ale zjistila jsem že se nacházíme kousek od silnice. Tam běžet nemůžu a zpátky taky ne. To by byla sebevražda. Přibližoval se stále rychleji, a já začínala panikařit.