Poslední Úplňek 2

•4•

Dneska je úplněk. A sakra! Nevzala jsem si prášek!

Nevěděla jsem co mám dělat. Domů rozhodně jít nemůžu, nestihla bych to. Nechci nikomu ublížit, ale zároveň nechci být tady. Ale co jiného mi zbývá, že. Ale co rodiče? Budou mít o mě strach, přeci jen, je úplněk. Nevím, ale jak se to mohlo stát. Vždyť jsem na něj nikdy nezapoměla. Achjo. Měla bych více přemýšlet nad důležitými věci. Z mého přemýšlení mě vytrhlo vrčení a pak jakási postava vedle psa, nebo to byl vlk? Nevim. Byla už moc tma.
"Ale, ale, kdopak to tu je?" už podle toho slizkého hlasu jsem věděla že je to Paul. Ani jsem se na něj nemusela dívat, abych veděla že to je on.
"Co chceš?" odsekla jsem, to jsem ale dělat neměla. Přimačkl mě k urostlému stromu, co byl kousek od nás. Držel mě pod krkem tak silně, že jsem nemohla skoro dýchat. Rukama jsem se snažila tu jeho hnátu sundat z mého krku, ale marně. Nešlo to. Je moc silný. Najednou začala proměna a já po dlouhé době pocítila ten divný pocit. Nabývalo mi na síle, tekže když se mi naskytla možnost, dala jsem pryč Paulovo ruku z mého krku. Bylo to divné mít víc síly než on. Ale to už po mě vystartoval ten vlk. Rozběhla jsem se někam do lesa, ani nevím kam. Naštěstí jsem tomu vlkovi utekla. Jsem za to ráda. Šla jsem dál, dál a dál tím tichým lesem. Došla jsem na místo kde jsem to dobře znala. Tady jsem se poprvé proměnila. V dálce jsem viděla onu smečku. Slyšela jsem zapraskání větviček, ale já stála. Někdo byl za mnou. Otočila jsem se a ten někdo byl...

Ahooj :-D
Tak co myslíte? Kdo to může být?
Přeji příjemné čtení a ať se vám kapitola líbí :-D
Maky❤