High Hopes

5.

Když bylo ráno toho dne, kdy jsme měli odjíždět na lyžák, ozval se u vchodových dveří zvonek.

,,Jdu tam." Křikla jsem na Mayu.

Otevřela jsem dveře a za nimi stála moje mamka.

,,Ahoj Lexinko. Můžeme jet?" Pozdravila mě.

,,Čau, pojď dál, hned budu hotová." Odpověděla jsem a ustoupila ze dveří, aby mohla projít.
Byla tady proto, aby mě odvezla k autobusu. Protože svoje auto bych neměla kam dát a mhdéčkem se s lyžemi vážně tahat nebudu. Naštěstí s tím mamka neměla problém.

Složila jsem do kufru ještě poslední kalhoty a zapla ho. Dojela jsem s ním do předsíně, kde jsem ho nechala vedle lyží, které byly opřené o zeď. Vrátila jsem se do pokoje ještě pro tašku s přeskáčemi.

Mamka mi věci skládala do kufru a já se zatím šla rozloučit s Mayou. Zaťukala jsem a počkala, než se ozvala: ,,Pojď dál."

Otevřela jsem dveře, rychle vešla dovnitř a zase za sebou zavřela. Zazubila jsem se. ,,Čau Bene."

Ben seděl na posteli, zatímco Maya se opírala o stůl.

,,Čau krásko." Zaksichtil se na mě zpátky. Říkal mi takhle od doby, co jsme se poznali, ale Maya to nijak neřešila. On totiž nebyl ten typ, co hned šel za jinou, jen co ji potkal. Byl Maye věrný a miloval ji, šlo to na něm znát. A tímhle ji vlastně jen provokoval. I mě.

,,Přišla jsem se s váma rozloučit, než mě začne mamka hledat," podívala jsem se ke dveřím, jakoby jimi měla právě vejít, ,,tak se tu snad s Benem nebudeš bát toho bubáka ve skříni, a ne, že rozbijete tu postel, vy dva, jasný?" Mrkla jsem a zmizela za dveřmi dřív, než jsem stihla slyšet Benův smích a vidět Mayu rudou až za ušima.

,,Tak pa!" Zakřičela jsem, ještě než jsem zabouchla vstupní dveře a zaslechla jen tlumené dvojhlasné ,,Paaa."

----

Před školou bylo spoustu lidí, tak jsem se radši protlačila k řidiči, abych mu dala svoje věci a on je mohl naskládat k ostatním do útrob autobusu.

Pak jsem se vydala najít Soph. Našla jsem ji kousek od ostatních, postávající u zábradlí. Když mě uviděla, rozešla se ke mně.

,,Čus." Pozdravila krátce.

,,Nazdar ty auťáku." Zasmála jsem se a ona mě praštila do ramene. 

,,Nojo, klídek. Pojď radši k autobusu, ať se můžeme nacpat dozadu." Rozešla jsem se zpět a protlačila se ke dveřím.

Nejdřív klasicky nastoupili kinedryláci a hned po nich se dovnitř vecpala Soph. Běžela dozadu, kde se rozplácla na všech pěti sedačkách a já skočila na ní.

,,Uffff, ty slone."

Nereagovala jsem a dál si pohodlně ležela.

Po pár minutách byli všichni uvnitř a po tom, co nás každý z učitelů několikrát přepočítal, jsme se konečně rozjeli. Tři místa byla volná a byla to přesně ta tři místa ze zadní pětky. Takže jsme se Soph měly opravdový veget.

----

Po dlouhé cestě jsme konečně vyskákali ven z busu. Oproti našemu zašedlému městu zde bylo všude krásně, až pohádkově bílo. Sněhu všude dost a to se spousta z nás bála, že nebudeme mít na čem lyžovat, nebo že budeme provozovat pozemní lyžování.

Hned se mezi kluky rozjela sněhová bitka, alespoň do té doby, než je pan Hunter uklidnil. Ten chlap si uměl vybudovat respekt.

K mému údivu a radosti na nás opravdu vyšel dvojlůžák. Nebylo to moc velké, ale za to útulné a hlavně tu bylo teplo. Protože venku byla daleko větší zima než u nás doma, což nikdo z nás nepředpovídal a během krátké cesty s taškami a kufry do hotelu jsme poměrně vymrzli.

----
Učitelé nás svolali do jídelny, kde nám oznámili takové ty klasické věci, jako že zítra se rozdělíme do tří skupin podle lyžařských schopností a jedna skupina bude snowboardistů, v kolik máme být připraveni a tak dále.

Taky nás důrazně varovali, že jsme na školní akci, takže zde platí školní řád. A já byla ráda, že jsme nakonec ten alkohol neměly.

Bylo snad už půl sedmé večer, než se všichni vykecali a my konečně dostali večeři.

Neříkám, že by mi to vyloženě nechutnalo, ale po jídle ze školní jídelny mám vypálené a odumřelé chuťové pohárky, takže nejspíš díky tomu bylo jídlo trochu mldé.

Zrovna jsme se Soph dojídaly, když k nám přišla jedna z holek, Ava. Přisedla si k nám.

,,Ahoj holky."

Tlumeně jsme pozdravily nazpět.

,,Hele nechcete pak přijít k nám na pokoj?"

Soph se málem zadusila jídlem. ,,Proč?"

,,No napadlo nás s holkama, že bychom mohly udělat takovej holčičí večer, když už jsme někde takhle všechny, tak jsme chtěly říct i vám." 

,,Dobře, díky, stavíme se." Usmála jsem se na Avu, která vzápětí s úsměvem taky odešla.

,,Zbláznila ses? Co tam jako asi budeme dělat?"

,,Nevím, zkusíme se s těma holkama trochu poznat ne? Vždyť o nich skoro nic nevíme."

Soph praštila hlavou o stůl. ,,Mě stačíš ty a tobě stačím já, je to takhle už dlouho, tak co na tom chceš měnit. Ale je-li to vaše přání Výsosti, tak na ten nesmysl ráda půjdu."

----
Soph měla pravdu. Nebylo to nic, co bych si nemusela nechat ujít. Většinu času se pomlouvaly holky z jiných tříd. Hned za tím bylo hodnocení kluků ve třídě a kromě toho, že nám byly se Soph zapleteny francouzské copy, nám to vůbec, ale vůbec nic nedalo.

Najednou mi všechny ty holky přišly strašně falešné. Neříkám, že bych si toho nevšimla nikdy předtím, ale kdyby na tom pokoji jediná z nich nebyla, tak do ní hned pojedou a do očí by jí beze studu řekly, jak ji mají rádi a pak se objaly.

Díky bohu za Soph. Ta si na nic nehraje.

Pěknou dobu ale nebyla na pokoji, tak mě zajímalo, kde byla. Taky jsem se na to hned zeptala, když přišla.

,,Něco jsem potřebovala zařídit. A taky jsem hledala nějaký informace." Zastřihala obočím.

Z lehu na posteli jsem si sedla. ,,Sakra co?"

,,Někdy ti to možná řeknu, ale teď ne. Ale důležitý je, že jsem zjistila, že jen o jedno patro výš, pořádá pár kluků párty."

,,No a?"

,,No a? Mají chlast, tak vytáhni svoje nejfajnovější legíny a triko a běžíme tam." Říkala skoro radostně.

Udělala jsem co řekla, ale věděla jsem, že to bude určitě nejhloupější věc, jakou jsem tady mohla udělat.

❀

Hmm, kalba, co by se asi tak mohlo stát, že jo? （⌒▽⌒）
Doufám, že vám nebylo horko jako mně a taky že se vám líbila kapitola.

Bože, jedu zrovna autobusem a ten řidič z nás snad chce vyklepat duši ಥ⌣ಥ