High Hopes

8.

Když jsem opět otevřela oči, málem jsem oslepla tou bělobou, která se nacházela okolo mě.

Sestřička přišla ke mně. ,,Tak už jste se probudila?" Usmála se.

,,Proč jsem tady?"

,,Měla jste ošklivý pád na lyžích, vzpomínáte?"

,,Nojo." Řekla jsem otráveně a opět zavřela oči.

,,Zavolám pana doktora, aby vás prohlédl."

Kývla jsem. Teprve teď jsem začala zjišťovat, jestli mě něco bolí.

Na holeni se mi začínala rýsovat pěkná modřina, to samé nejspíš na lícní kosti, která mě taky bolela. Jinak jsem si přišla v pohodě.

,,Dobrý den," pozdravil doktor, když vešel, ,,vyspala jste se dobře?"

Zdá se, že jsou tu všichni vesele naladění.

,,No, šla bych spát znovu," usmála jsem se taky, ,,jak dlouho tu vůbec jsem?"

Doktor se podíval na desky, které držel v ruce. ,,Dovezli vás sem asi před hodinou a půl. A asi před dvaceti minutami odjel ten pán, co s vámi přijel. Prý učitel."

To, že tu James čekal, jestli se neproberu, mě zahřálo u srdce. Ale ne, vlastně pro mě nic neznamená.

,,Tak já vás rychle prohlédnu, kdyby vás cokoliv bolelo, tak mi to řekněte."

Když mě prohlédl, a našel jen ty dvě modřiny, zasvítil mi ještě baterkou do očí.

,,No, zdá se, že vám nic není. Ale radši si vás tu necháme přes noc na pozorování. Kvůli tomu bezvědomí. Když bude všechno v pohodě, můžou si vás ráno odvést," když viděl můj otrávený obličej, dodal, ,,ale podívejte, už jsou čtyři hodiny, uteče vám to jako nic." Mrknul a odešel.

----
Uteče jako nic, haha. Podle nástěnných hodin tu doktor byl před půl hodinou, ale mě už se to zdálo jako věčnost.

Všimla jsem si, že na stolečku vedle mě ležel ovladač na televizi. Vzala jsem ho a zkusila ji zapnout. Po krátké chvilce se televize rozsvítila.

Po nudném projíždění kanálů, kterých navíc moc nebylo, jsem narazila na Teorii Velkého Třesku. Alespoň mě snad Sheldon dokáže zabavit.

Musela jsem se pousmát nad tím, že moje nejoblíbenější postava z Teorie a můj učitel mají stejné příjmení. Můj učitel... Sakra, nad čím to zase přemýšlím. James, je učitel. Já studentka. Tak se koukej uklidnit Alex.

Sledováním televize jsem zabila čas, než mi sestřička přinesla večeři.

Co vám budu povídat, byl to prostě hnus. Nějaká čočková polévka a paprikový lusk. Nejen, že ta jídla nemusím, ale tady chutnaly třikrát, ne-li víckrát, hůř.

Venku už byla tma jako v pytli a hodiny ukazovaly půl desáté. Nebyla jsem ale vůbec unavená. Kdo by taky byl, když půl dne leží v nemocnici. I tak jsem vypnula televizi a snažila se usnout.

----
Zhruba každých dvacet minut jsem otevírala oči, jen abych zjistila, že uběhlo pouze dvacet minut od doby, když jsem se koukala naposledy. Když už jsem díky bohu zabrala, bylo něco po půl druhé.

Nebyla to ale vůbec klidná noc. Zdálo se mi o Dallonovi. Pořád a pořád mi vyčítal, že jsem tu noc pokazila, byl na mě naštvaný a přestal se se mnou bavit. Nebyli jsme s Dallonem bůh ví jací kamarádi, ale bylo mi ho vážně líto, a když se se mnou začal bavit, měla jsem radost. Že se konečně začal s vůbec někým bavit.