High Hopes

7.

Dalšího rána, když mi zvonil budík na mobilu, jsem nebyla takřka schopná ani přemýšlet. Hlava mě třeštila neskutečným způsobem, jako nikdy.

Soph se probrala na druhé straně pokoje. Normálně vstala a šla ke mně. Asi jí alkohol tolik neublížil, nebo už je na to přinejmenším zvyklá.

,,Vstávej Alex, za chvíli je snídaně, musíš se nějak zkultivovat."

,,Ughhh."

,,Včera jsi to pěkně přehnala co? V noci tě sem donesl Dallon bez košile, stalo se něco mezi váma?"

,,Cože? Pamatuju si to jen matně. Sakra, ta hlava mi snad pukne." Chytla jsem se za ní.

,,Nojo, když se napoprvé v životě zcákáš takovýmhle způsobem, tak se nemůžeš divit, že máš takovou kocovinu." Řekla, pak se přehrabovala ve svém kufru, odkud vytáhla nějaký prášek, který by mi snad měl pomoct nebo co a dala mi ho zapít. Očividně má v tomhle zkušenosti.

Když po chvilce bolest přestala být tak strašně palčivá, nebo už se mi tak nezdála, zvedla jsem se z postele a snažila se trochu upravit.

Po studené sprše jsem si vyčistila zuby, protože ta pachuť byla vážně odporná. Převlékla jsem se do něčeho pohodlného, ale zároveň teplého, a vydala se se Soph na snídani.

----
Kolem kulatých stolů seděli už takřka všichni.

U výdeje jsme dostali talíř s dvěma rohlíky, máslem a marmeládou, pak jsme se šly posadit k volnému stolu v rohu.

,,Vůbec nevím, co řeknu Dallonovi až ho uvidím. Sotva si to pamatuju."

,,A co si alespoň pamatuješ, povídej." Pobídla mě.

,,No, když ses mi ztratila, tak už jsem měla dost a chtěla jsem odejít, ale on mi zastoupil cestu, chtěl abych se s ním napila a pak jsme tančili. No, tančili jsme tak, jak bych za střízliva nikdy netančila," Soph se začala pošklebovat, ,,pak si pamatuju, jak jsme se začali líbat, pak už jen jak mě pokládá na postel v jiným pokoji a pak jak mu usínám v náručí."

,,No páni, činila ses tu víc než já."

,,Myslím, že jsem se s ním nevyspala, respektive doufám, najisto to říct nemůžu."

,,Máš štěstí, nikde ho tu nevidím."

,,Stejnak se mu nemůžu vyhýbat navždycky."

Zbytek snídaně jsme dojely mlčky.

Ještě než jsme se stačily zvednout a odejít, se o slovo přihlásil pan Hunter s tím, že sraz máme o půl hodiny později, než bylo domluveno včera, protože mají nějaké kompilace s lístky, což mi docela nahrálo do karet.

Na pokoji jsem si ještě stihla lehnout do postele a na pár minut zavřít oči.

Ale ať jsem nechtěla sebevíc, nakonec jsem se z té postele zvednout musela. Zapila jsem další prášek a začala se soukat do svého lyžařského oblečení, zatímco Soph už měla polovinu na sobě.

----
Venku bylo hezky, až na tu zimu. Na sjezdovku jsme se dopajdali v přeskáčích, protože byla jen kousek.

Na rozřazování do skupin jsme šli jen na menší lanovku, která končila zhruba ve třetině té největší.

Naneštěstí jsem skončila v první, té nejlepší skupině. Nešťastného je na tom to, že Soph, jak dlouho nelyžovala, byla ve druhé.

A další krásná zpráva, první skupina dostala pana Coopera, takže se na mě bude James mračit i na lyžích nebo co? Líp už to dopadnout vážně nemohlo.