The O'Connels

~2~

Dobře... teď se setkám se všemi. Uhm, vážně se bojím, Car je úžasná, ale nevím jak ostatní. Pomalu jdu ze schodů, když mě ta malá zrzka najednou vytrhne z rozímání nad tím, jací ti tři budou. ,,Těšíš se na oběd Hayley?" Usmívá se, jako sluníčko. ,,No, víš, jsem trochu ve stresu ze setkání s tvými bratry." Scházely jsme směrem k jídelně a já nervózně těkala očima mezi mýma nohama a Caroline. ,,Neboj, nejsou tak špatní. Třeba si je časem oblíbíš. Vážně nejsou špatní, ale neříkám, že někdy nejsou otravní nebo tak." Trochu mě uklidnila tím, co řekla, ale i tak mám pořád trochu strach.

Car seskočila s posledního chodu, chytla mě za ruku a táhla mě do jídelny.

Seděl tam nějaký blonďatý kluk a četl nějakou knihu. Caroline mě zatahala za ruku abych se trochu sklonila. Naklonila se k mému uchu a začala šeptat. ,,Neboj, tohle je Ethan, řekla bych, že je nejhodnější a taky nejtišší." Car si sedla naproti něj a mně řekla ať si sednu na volné místo po jeho levé ruce, že tam nikdo nesedí. Obešla jsem stůl a sedla si k němu. Podíval se na mě a knihu zavřel a odložil. Přátelsky se na mě usmál. Byl na Olivera podobný, byl blonďatý, což tedy Oliver úplně nebyl, on byl spíše špinavý blond, a měl po něm tmavě zelené oči. ,,Ahoj, jsem Ethan. Ty jsi Hayley, pokud se nepletu, že?" Působil mile a přátelsky. Už nyní ho mám ráda. ,,Ano, to jsem já." Nervózně jsem se usmála. ,,Tak jak se ti u nás zatím líbí?" Rozvíjel konverzaci, vzhledem k tomu, že tady ještě nikdo nebyl, chtěla jsem ho alespoň trochu poznat. ,,Upřímně, moc, je to tady moc hezké, jen jsem nečekala něco takového." ,,No jo." Pousmál se. ,,Kolik ti je, Ethane?" ,,Šestnáct, tobě?" ,,Sedmnáct, uhm je tady někdo stejně starý?" Zamyšleně se poškrábal na zátylku. ,,Ne, pokud míříš k tomu, jestli někdo z nás bude chodit s tebou do třídy, tak ne. Já jsem v prváku a ti dva jsou ve třeťáku a čtvrťáku." Sakra. ,,Uh.. doufala jsem, že ve třídě nebudu sama.. a uhm, co to čteš?" Ukázala jsem na knihu. ,,Tohle? To je Edgar Alan Poe, Havran." Usmál se. Až teď jsem si všimla zářivého kroužku v jeho spodním rtu. ,,Čteš Poea?" Usmála jsem se, knihy od Edgara jsem měla ráda. ,,Jo, budeš mě za to odsuzovat?" Podíval se lehce smutným pohledem. ,,Ne. To ne. Mám jeho knihy ráda, jsem nadšená z toho, že jsem poznala někoho takového." Nadšeně jsem se usmívala. ,,To mě potěšilo, nikoho takového neznám." Usmíval se. Zakoukal se mi na paži. Mám na ní zatím tři tetování. Všechny na předloktí. První byl jin jang, ale ne klasický. Z malého černého kroužku byl lehký, ale dost zřetelný náznak toho, jak ta černá "vtéká" do bílé a na druhé straně zase jak ta černá okolo trošku "vtéká" do bílého kroužku. Dál mám vytetovaný malý obrys hory a logo mojí oblíbené kapely. A pak mám vlastně ještě notu na ukazováčku. Ethan nejdřív ukáže na jin jang. ,,Můžu vědět, co to znamená Hayley?" Kývnu. ,,Jasně.." Ethan přes něj přejede palcem a později takhle přejede přes všechny. ,,Ten jin jang. Asi tě nejvíc zajímá, proč to není klasický jin jang a proč tam vlastně převažuje ta černá. Není to myšleno, jako úplně typický jin jang, tady jde spíše o to, že je to temnota a světlo, nebo dobro a zlo. Víš, podle mě v sobě má každý, i ten nejsvatější a nejhodnější člověk aspoň trochu zla, ale nikdo zlý v sobě většinou dobro nemá. Zlo podle mě převažuje a jednou třeba to dobro úplně pohltí. Zkušenosti, víš?" Kývne, evidentně se nad tím zamyslel. Ještě aby ne, tohle promlouvá do duše. Lehce se pousměji nad svou myšlenkou. ,,Něco takového se ti opravdu stalo?" ,,Moje matka je ukázkový příklad." Ušklíbnu se nad vzpomínkami. ,,Oh.." ,,To nic." Najednou si vedle mě sedla matka a do čela vedle ní Oliver. Chvíli nás zamyšleně pozoruje. ,,Ethane? Kde sakra všchni jsou?" Vypadá trochu našvaně. ,,Netuším." Pokrčí rameny nezaujatě Ethan. Oliver si stoupne a jde ke schodům. ,,Hej vy dva! okamžitě dolů!" Zařve do patra. ,,Aahhh, koneč-.. moment, proč jsi sám?" Trochu se nad tím s Caroline a Ethanem pousmějeme. Najednou si naproti mé matky přisedne další blonďatý kluk s tmavě zelenýma očima, též podobný Oliverovi. ,,Ahoj, jsem Lucas. Ty jsi Hayley, že ano?" Usměje se mile. Nejspíš mají též nakázáno se chovat slušně, Lucas mi to naznačuje očima dost jasně, naznačím mu to taky. Oba se nad tím pousmějeme. ,,Ráda tě poznávám, Lucasi." Řeknu s vřelým úsměvem na tváři. Chvíli jsme se pozorovali dokud ho Oliver neokřiknul a tím Lucas přerušil náš oční kontakt. ,,Lucasi!" Otočí se na něj. ,,Hm?" Koukne na něj. ,,Kde je sakra Jack?!" Zeptá se rozzlobeně. Lukas jen s nezájmem pokrčí rameny. Oliver si sedne na své místo a nervózně si promne spánky. Najednou se rozrazí dveře. Oliver se podívá směrem k nim. K jídelnímu stolu přijede někdo na long boardu. Hádam, že je to Jack. ,,Jacku! Kde jsi sakra byl? Řekl jsem ať přijdete brzo!" A hádám správně. Jack si sedne naproti mně. Je úplně jiný než ostatní O'Connelovi. Je snědší, má černé vlasy a dokonalé modré oči. Kouká mi přímo do očí se šibalským úsměvem na tváři. Pak se ohlédne na Olivera. ,,Promiň otče, byl jsem po škole." Nedůležitě pokrčí ramena. Oh.. takže problémový kluk. ,,Co jsi provedl?" Vychrlí na něj naštvaně a zároveň nezaujatě Oliver. ,,Nic, co by tě mělo zajímat, nebo s čím by sis měl lámat hlavu." Protočí nad tím oči. Asi každodenní rutina. Heh. To mi něco připomíná... ,,Dobře.. dáme se do jídla." Řekne nakonec vyčerpaně Oliver. Nějaká postarší žena donese talíře a všichni se pustíme do jídla.

Oliver na Jacka koukal, nejspíš na něj byl pořád naštvaný. Jack si toho všiml. ,,Otče, nepozoruj mě pořád takhle. Koukáš na mě, jako kdybych podpálil dům." Podotkne Jack s ne moc nadšeným výrazem. Kdo by taky byl, že? ,,Měl jsi přijít v čas.. jednou ti řeknu, kdy máš být doma a ty hned meškáš." Odpoví stroze Oliver. Jack prokroutí oči, položí příbor a ruce dá k sobě. ,,Pro boha otče, takových jako Julia už to bylo.. a to jsem skoro vždycky přišel v čas. Budou další, já zase na čas někdy přijdu. Pro jednou se toho snad tak moc nestalo, ne?" Ušklíbne se drze a opře se do židle. ,,Jacku! Juliu miluju a ty se začni chovat slušně, měl jsi přijít v čas aby jsi se seznámil s Hayley." Jack si odfrkne. ,,Otče, ona tady bude bydlet. Seznámit se můžeme kdykoliv... a navíc, stejně přijdou další." Pozoruju každý Jackův pohyb. Fascinuje mě. Ostatní jen přihlíží té vznikající hádce. Lukas a Ethan tomu nevěnují příliš pozornosti, ti dva se asi dohadují často. ,,Ne Jacku. Další nepřijdou. Julia je výjimečná a taky poslední." Jack spustí své modré oči z mé osoby a podívá se otráveně na Olivera. Udělá zamyšlený pohled a přimhouří oči. ,,Hmmm... neslyšel jsem už tohle někdy?... " Prokroutí otráveně očima. Je evidentní, že v Oliverovi se už vaří krev. ,,Jestli ano, tak teď už to slyšíš naposled a nech už toho." Jack převrátí oči a stoupne si. ,,Víš, nemám náladu se s tebou hádat. Jdu do pokoje. Sbohem." Otočí se a míří směrem ke schodišti. ,,Ne, nikam nejdeš. Sedni si zpět." Jack se zastaví. ,,Hmm... ne, díky." Matka chytne Olivera za ruku a pošeptá mu, ať ho nechá jít. Jack se před odchodem ještě podívá na mě. ,,Seznámíme se někdy potom, myslím, že se tady jestě párkrát potkáme." Poznamená ironicky a mrkne na mě, ale z jeho pohledu lze vyčíst, že podle toho jak jeho otce zná, se asi opravdu potkáme jen párkrát a odejde.