The O'Connels

~15~

Čuměla jsem do stropu a přemýšlela. Už jsem byla zdravá a mohla se zítra vrátit do školy. Hurá. Za těch necelých pět dní co jsme byla doma, jsem samozřejmě nic neudělala. Nic neumím a nic se učit nechci. Prokrastinace je mé hobby. Vstala jsem a zašla do šatny. Vytáhla jsem kytaru a začala hrát Dance of Death. Jezdila jsem prsty po stranách a vybrnkávala tóny. Když už mi ale nevyšel ani třetí pokus na refrén, tak už jsem se fakt nasrala a vrátila kytaru zpátky. V původním plánu jsem s ní teda chtěla vysklít okno a hodit jo ven, ale radši jsem si to rozmyslela. Hayley, když se tak nudíš, co, kdyby ses učila? Ne? Fakt ne? Mám jít do píči? Tak si to v té škole zítra užij. Krátký a stručný rozhovor s mým vnitřním já. Zvedla jsem se a zamířila o pár pokojů vedle. Po zaklepání jsem vešla do pokoje a plácla sebou do postele. ,,Copak?" Zeptal se mě Lucas. ,,Nevím, co mám dělat a ne, nechci se učit." Zamumlala jsem mu do polštáře. ,,Tak se neuč(?)" Jo, Lucasi, přesně. Teď jsi na to přišel. ,,Z té věty jsi měl pochopit ,,Zabav mě", víš?" Přetlumočila jsem mu. ,,Vypadám snad, že vím jak?" Vůbec tak nevypadá. Evidentně se taky nudí. ,,Zítra mám trénink s Jackem." Řekla jsem. Jen tak. Třeba dostanu dobrou odezvu. A on se ušklíbl. ,,No tak to hodně štěstí.." To znělo podezřele. ,,Jak jako?" Musela jsem se zeptat. ,,Řekněme, že tvoje pondělní tréninky s klukama tě zničí." Asi jsem i natočila údivem hlavu. Je to basket a budou tam kluci. Čekám, že umřu, ale to pořád není to, co chceš říct. ,,Pokračuj.." Pobídla jsem jej. ,,Jsou to takoví trochu... tyrani. Ze všech školních klubů je basket nejhorší. Lidi se tam chovají nejhůř. Pokud budeš dobrá, budeš nucená s nimi trénovat častěji. Jo, sice je tam Jack, ale to neznamená, že se ti nic nestane." A já stále nechápala. A on to z mého výrazu poznal. ,,Jsou tam fajn lidi, Jack, Cameron, Dominic a Kyle jsou super. A nejoblíbenější. Ale třeba Spencer a Jason, ty potkat nechceš." Zvlnila jsem obočí. ,,Proč?" ,,Zlomili mojí spolužačce nos." Mykl rameny. A najednou se tvářil, jako by to bylo běžný. Wtf Lucasi. ,,Chci, aby mi na pohřbu hráli Asking Alexandria. Spoléhám na tebe."

Po zazvonění svého budíku jsem se najednou opět cítila nemocná. Jak moc se mi tam nechtělo? Dost na to, abych oskarově zahrála chřipku. Po delším přemlouvání jsem se zvedla a odplazila se do šatny. Udělala jsem si obočí, hodně zvýraznila oči černou tužkou, řasy, hodila si vlasy do messy bunu a přistoupila k oblečení. Volila jsem docela jasně. Vlastně i jednoduše. Vzala jsem si černý oversized pánský tepláky, k tomu černou mikinu a na ni dres Lakers. Jo a vzala jsem si k tomu fialový jordany. Jo, mám docela sbírku. Otočila jsem se na sebe do zrcadla. Něco tomu chybělo. A nebyl to batoh. Do ruky jsem si vzala svoji modrou jeansku a dál přemýšlela. Well, jsem dokonalá a vypadám jako lepší kluk, než všichni ostatní reální kluci. Proud. Vzala jsem batoh a šla na snídani. Sedla jsem si ke stolu a přistála ke mně káva. Oh. ,,Nemáš zač." Řekl mi Jack. ,,Děkuji." Co když teď třeba omdlím? Nikam se mi - kurva já už vím, co nemám. Vstala jsem a vyběhla schody zpátky do svého pokoje. Dohajzlu, nemám věci na basket. Vzala jsem si tašku, hodina do ní kalhoty, triko, boty a běžela zase dolů. Kluci seděli u stolu a nechápavě na mě koukali. Jen jsem zvedla tašku. Pochopili. Šikovní chlapci. ,,Jsi připravená na trénink?" Zeptal se Jack. Zvedla jsem levé obočí. ,,Vypadám na to? Já nejsem ready ani na to znovu vstát." Odpověděla jsem mu. Pousmál se. Haha.

Neměla jsem nejmenší zájem o nic ani o nikoho. Jediný, po čem jsem toužila byl můj pokoj, zatažený závěsy, postel a laptop. To bylo všechno. Reálně mě teď fakt nezajímal ani jediný člověk v mém světě. Všichni mě akorát srali. Jen tím, že dýchali. Fakt mi táhněte všichni z očí. Nevím, jestli se ze mě třeba dokonce nekouřilo, jak vytočená jsem byla. A v tom do mě někdo na chodbě narazil. Ne já do něj, on do mě. Já už sakra byla připravena ho tam rozkopat, bylo mi úplně jedno, kdo to je. Už jsem zvědavá koleno, ten někdo mi ho ale zastavil. ,,Ale no tak, klid." ,,Běž do hajzlu." Odpověděla jsem vzápětí. ,,Nebuď drzá." Odhrnula jsem si vlasy z obličeje. ,,Nebo co? Prostě si jdi po svým." Chtěla jsem toho zrzka obejít, ale on mě vrátil zpátky. Chce snad pěstí? ,,Máš nějakou poruchu nebo tak něco? Nebo cos nepobral?" Zeptala jsem se narovinu. ,,Zklidni se, vidím, že jsi nová. Jsem Spencer, a ty?" A kdo se tě ptal? Moment, Spencer? Jako ten debil? Že jsem třeba ráno nespadlo ze schodů. ,,Ta nová, čau." Řekla jsem a zkusila ho znovu obejít. A zas nic. Píčo, ale tak co po mě chceš? Já tě zničím, hajzle. ,,Co zas?" Procedila jsem mezi zuby. ,,Jsi vážně nepříjemná, chovej se nebo tě sr-" Už to ale nedořekl. Protože dostal. Jo, jak jsem říkala, dala jsem mu pěstí. ,,Ty děvko.." Tak to ne. Zvedla jsem koleno a kopla ho do břicha. ,,Říkala jsem ti, ať mě necháš." Řekl jsem a šla do třídy. Ještě že to byla dlouhá přestávka. Koukla jsem na chvíli na mobil a mezi tím narazila na dalšího kreténa. Tak ty dostaneš asi rovnou. Zvedla jsem na toho kripla pohled. Chytlo mě to za tváře. A ouha. ,,Ahoj, kočičko." ,,Ahoj, Dominicu." Well, ten asi pěstí nedostane, pravděpodobně by mi ji stejně chytil, na co se unavovat. ,,Jak je ti?" Usmál se na mě. A najednou mám pocit že i vysvitlo slunce. A oteplilo se. Třeba o sto padesát stupňů. V té mikině mi bylo najednou pěkný horko. ,,Je mi líp," Vydechla jsem hluboce. ,,ale všechno mě štve. Co ty?" Trochu se zamračil, hned potom ale zase zvedl koutky. ,,Jak to? Já ani nevím, jsem rád, že jsem tě potkal." Mykl rameny. Wow. A to mi říkáš jen tak, jo? Pousmála jsem se. Letmo jsem si všimla všech těch pohledů, co na nás spočívaly. ,,Chci domů.. Proč na nás všichni tak koukají?" Zvedl koutek do pokřiveného úsměvu. To mi nedělej, prosím. ,,Tohle jsem žádné jiné nikdy před tím neudělal. Pravděpodobně tě všechny ve vlastní fantazii zabijí." Dobrý vědět. Super. Chci umřít. Strašně jsem se o něj chtěla opřít, ale za prvé, přišlo mi to troufalý, za druhé, to jsem se tu rovnou mohla podřezat. ,,Musím na hodinu, tak na basketu." Řekl a pohladil mě po vlasech. Mohl bys toho všeho prosím nechat? Já nechci. Teda chci, ale nechci. Vyšla jsem směr svoje třída a psychicky se na to peklo připravovala. Neúspěšně.