The O'Connels

~23~

Zabouchla jsem za sebou dveře a sjela po nich k zemi. Páni. Co se to stalo? Jak se to stalo? Mojí hlavou se honily různé myšlenky, ta chvíle mi hlavou probíhala stále dokola. Přišlo mi to, jako sen. Nespím? Neměla bych se štípnout, nebo tak něco? Ne, ne, ne, bylo to až moc reálné, rozhodně se to stalo. Páni... Nevěděla jsem, jak se cítit. Nebyl to můj první polibek, každopádně byl určitě nejlepší. Až mě to překvapuje, jak mě Dom otravoval a najednou tohle. Najednou mám v hlavě jen jeho. Hayley, hola, vzpamatuj se. Je to Dominic, neštval tě náhodou? Hlasy v mojí hlavě se překřikovaly, nedokázaly se shodnout. Já se jim ale vůbec nedivím. Zvedla jsem se z chladné země a zamířila do svého pokoje doufajíc, že se mi tam bude přemýšlet líp. Teda, pokud se mi ty schody po tmě podaří vyjít. Na co si rozsvítit, zbytečné. Ano, skutečně mi to poměrně zbytečné přišlo, dokud jsem nenarazila do další osoby. V tu chvíli mi skoro vyskočilo srdce z hrudi. Potom mi sice došlo, že Ethan je doma, ale i tak, tohle jsem nečekala. ,,Co tak si svítit alespoň mobile, hm?" Oh, tento hluboký otravný hlas ale nebyl Ethana. Kurva, že jsem nešla druhým schodištěm. ,,Promiň." Zakroutila jsem očima a snažila se ho obejít. Jenže ten idiot mi znovu stoupl do cesty. Tyvole, co chceš? ,,Snažíš se Ashley přebrat Doma?" Otázal se mě, docela tiše. Nevěřila jsem svým uším. Teď už mi došlo, že ve snu opravdu nejsem. ,,To ses tak zlil nebo jsi takový kretén i normálně?" Prskla jsem stejně tiše. ,,Dávej si pozor na pusu." Zasyčel. Tsss, to říká ten pravý. ,,Až si začneš uvědomovat, co za odpad vypouštíš z úst. Co to sakra říkáš? Přebírám Ashley? Ani ty ani on ji nemáte rádi." Snažila jsem se zůstat nějakým způsobem v klidu. Jack neodpovídal. Na tohle pravděpodobně totiž ani neměl co říct. ,,Došly ti argumenty, protože mám pravdu?" Zeptala jsem se s lehce kousavým podtónem. ,,Nic nevíš." Zafuněl. ,,Jo, to bude možná ten problém. Nic nevím, ale to evidentně ani ty." Vrátila jsem mu to. ,,Vím víc, než potřebuju." Ohradil se. ,,Ne, nevíš. Nechováš se podle toho. Jsi, jako vyměněný. Co se stalo? Co tě sere?" Poslední otázku jsem skoro vykřikla. ,,Nic, co by mě mělo srát?" ,,Co já vím, na to se ptám já tebe. Kdyby bylo vše v pohodě, nebudeš se bavit s někým, koho jsi s Domem ne tak dávno přede mnou pomlouval." Vysvětlila jsem mu. ,,Prostě jsem změnil názor, to je vše. A vůbec, není to tvá věc." Zavrčel. ,,Jen tak jsi na zrovna je názor změnit nemohl. Mimochodem, je to moje věc, až moc. Jelikož se mě to týká. Bydlíme spolu a ty si veškerý svůj vztek vybíjíš na mně. A mě to nebaví." Snažila jsem se nekřičet, vážně moc. ,,Přeháníš to." ,,Ne, nepřeháním a ty to víš." ,,Tak jsem možná změnil názor i na tebe, neposer se." Jsem si jistá, že i protočil očima. ,,A to jako z jakého důvodu, prosím pěkně?" ,,To není tvá věc." Jsi idiot nebo ano? ,,Je. Mimochodem, proč najednou chceš tak moc dohodit Ashley Domovi, proč mu podkopáváš nohy?" Všechno ve mně vřelo, bublalo, řinčelo. Jack mě potkal v snad ten nejméně vhodný okamžik. Nehodlám si brát servítky, nebo dvakrát přemýšlet. ,,Mohl bys mi odpovědět?" Zavrčela jsem. ,,S tím nepočítej." Vydechla jsem. ,,Ach tak. Ale to ty jsi ten, kdo tuhle konverzaci začal. Tak teď mluv." ,,Zapomeň." Odfrkl Jack, otočil se a mířil zpět do svého pokoje. ,,Jacku, mluv se mnou!" Křikla jsem na něj a chytla ho za triko. ,,Co tady po sobě řvete?" Ozvalo se jak zespoda, tak zeshora. Chvíli mi to trvalo, než se rozsvítilo a došlo mi, že zrovna přišel Lucas a Ethna jsme asi už přestali bavit. ,,Nic důležitého, jen je někdo otravný." Vysvětlil jim Jack po svém. ,,Ten někdo by nemusel být otravný, kdybys ty nebyl tvrdohlavý tajnůstkářský idiot a mluvil se mnou." Křikla jsem. ,,Táhni spát, Hayley." Hlesl Jack a zalezl k sobě. Ethan jen zavrtěl hlavou a opět zmizel u sebe. Frustrovaně jsem si protřela obličej. ,,Klid, Hayley," Obmotal kolem mě Lucas ruce. ,,kašli na něj, nemá to s ním teď cenu, a tím teď myslím poslední dobou. Prostě ho ignoruj. Sám nevím, co s ním." Přiznal Lucas. Nic jsem mu na to neřekla, neměla jsem co. ,,A teď pojď spát. I když ty toho asi dneska moc nenaspíš, podle toho, co jsem slyšel." Mrkl na mě a rozběhl se ke svému pokoji. ,,Počkej! Co jsi sakra slyšel?" Zeptala jsem se zmateně. Vyšla jsem schody a vpadla k sobě do pokoje přímo do postele. Vytáhla jsem mobil z kapsy a zapla. ,,Všechno v pohodě?" První, co na mě vyskočilo. Zpráva od Doma. ,,Jo, jo v pohodě, proč by nebylo?" Odpověděla jsem mu. ,,U tebe?" Dodala jsem. ,,U mě naprosto. Volal jsem s Lucasem, když šel domů a když otevřel, byl slyšet křik." Kurva. ,,Jo, no, Jack byl doma." Odpověděla jsem popravdě. ,,Věděl jsem, že mám jít s tebou." ,,Neber si to za vinu. Stejně bych ho dřív nebo později potkala." ,,Ale tomuhle se dalo předejít. Příště jdu d tebou." Příště? ,,Když jinak nedáš." ,,Nedám. A teď jdi spát. Dobrou, kotě." ,,Dobrou." Idiot. Ty ani já spát dneska nebudeme. Moment, volal s Lucasem- Tak takhle na to přišel.

Usla jsem snad v šest ráno, což na to, kdy jsem přijelo, nebylo vlastně tak dlouho, ale nic moc, no. Vzbudila jsem se asi deset minut zpátky, ve dvě. Měla bych si zajít alespoň pro něco k pití, ale vůbec se mi nechce. O to méně, když vím, že matka s Oliverem se dneska vrátili. A taky je tady někde vlastně Jack. Doprdele. Přemýšlela jsem, že půjdu prostě znovu spát. Díky těm tmavým závěsům a venkovním žaluziím je tady tma jako o půlnoci. V tom jsem ale uslyšela klepání. Při všech svatých, prosím, ať je to někdo... no, s kým se dá mluvit. Dveře se otevřely, zavřely a během chvíle jsem vedle sebe ucítila prohnutou matraci. ,,Jak ses vyspala?" Ptal se mě Lucas cpoucí se pod mojí deku. ,,Nic moc, asi budu pokračovat." Přiznala jsem. ,,Moc jsi přemýšlela, co?" Zasmál se. ,,Tak trochu. On ti to řekl?" Optala jsem se. ,,Naznačil." Ach tak. ,,Aha. Půjdeš ještě spát?" ,,Pravděpodobně. Zrovna jsem se vzbudil. Akorát jsem vyměnil postele." Oznámil mi. ,,To zní rozumně, pojďme mě pomlouvat, až se pořádně prospíme." Navrhla jsem. ,,Ty jsi genialní." Pochválil mě Lucas a zavrtal se mi do peřiny.