The O'Connels

~9~

Ne, nejdu tam. Já tam nejdu. Ne, já nemůžu. Ne prostě, já.. ne. Nemůžu, nechci. Já to seru. Nejdu nikam. Natáhla jsem se uprostřed konverzace samé se sebou abych vypla ten zasraně otravnej budík. Jo, už vstávám, kurva. Už vstávám. Zvedla jsem se koukla z okna. Moc pěknej den. Venku bylo zataženo, pár louží a a trochu foukalo. Protočila jsem oči a zalezla do šatny. Sedla jsem si na židli ke svému "malovacímu" stolku se zrcadlem a protřela si oči. ,,Tyvole, já tam chcípnu." Prohlásila jsem nahlas smířená s tím, že to nemůžu zvládnout. To je v hajzlu. Nakonec ještě budou šikanovat oni mě, ne? To tak.. Vstala jsem a šla si najít oblečení. Oblékla jsem si své oblíbené černé Slayer tílko, červeno-černou košili, černé silonky, nadkolenky a černé jeanové kraťasy, kterými jsem provlékla pásek. Odběhla jsem do koupelny vykonat veškerou hygienu a vrátila se zpět. Sedla jsem si ke stolku a hned chytla po linkách. Udělala jsem si svoje dlouhý linky, řasy jsem zvýraznila řasenkou a mohla jsem vyrazit. Vlastně nemohla. Sedla jsem si tam zpátky a z vlasů z horní poloviny hlavy jsem udělala dva drdoly, zbytek vlasů jsem nechala pohupovat po mých zádech. Ovšem stále jsem nemohla vyrazit. U bot jsem se sice rozhodovala dlouho, nakonec vyhrály červený jedničkový Jordany, i u bund jsem to neměla jednoduchý, ale vzala jsem si černej křivák. Stejně jsem pořád nemohla jít, a proč? Protože jsem kurva doprdele neměla batoh! A vím snad kde je? Hahahah, nemám nejmenší tušení. Kam jsem ho sakra dala.. Svůj černej batoh, s milionem různých oznáčků a sraček, jak to chcete přehlédnout? Jo.. pod postelí. Poodešla jsem do pokoje a sáhla pod postel. Jistěže tam byl. Ještě jsem si vzala další věci, co jsem na dnešek potřebovala víc, než ten batoh. Sluchátka, cigarety a zapalovač. Jo, protože dnešek byl den, u kterýho jsem se bála, že téměř plnou krabičku, která mi drží už měsíc dokouřím. Všechno jsem to dala do kapes, vzala batoh a šla dolů. Položila jsem batoh k židli a pustila se do snídaně. Zanedlouho se doplazili i kluci. Někteří byli v pohodě, někteří míň. ,,Jak se těšíš na první den, Hayley?" Přísahám, musela jsem být z nervozity bledá. Evidentně to ale pořád umím schovávat.. nebo to bude tím, že jsem bledá pořád.. ,,Nic,moc.." Odpověděla jsem s očima zarytýma do misky. Vole, Lucu, kurva, jak by mi asi mohlo doprdele být, když jdu do školy, kterou jsem neviděla ani na obrázku, je v ní kolem 600 neznámých lidí a ještě klidně se svým štěstím můžu schytat tyčku do třídy, hm. ,,Asi ve třídě nikoho neznáš, co?" Zeptal se Lucas a poškrábal se nervozně na zátylku. On je asi idot. Jak asi? Odkud asi? Lucasi, ještě jedna stupidní otázka a vytáhnu ti pomocí lžičky střeva nosem. ,,Ne.." Odpověděla jsem mu. ,,Máš tam Debbie, teda, lépe řečeno, abys věděla, ty jí říkáš tyčka, ale ta je v matematické. Matika.. tomu ale ty asi nebudeš rozumnět, zlatíčko. To jsou příklady a rovnice, víš. Tomu se lidi v umělecké vyhýbaj." Rýpl si Jack procházejíc kolem stolu. Převrátila jsem oči. ,,Jsi na sportovní, ty tomu asi taky nebudeš moc rozumnět.." Poznamenala jsem a Jack mě za to propálil pohledem. Poslala jsem mu na to vzdušnou pusu. Nice, tyčka se mnou nebude ve třídě. První dobrá zpráva. ,,Hele, přiznejme si to, lidi na matematické jsou divní." Prohodil Ethan. Jack a Lucas se na sebe podívali. ,,To je pravda." Odpověděl Lucas. ,,Je to tak." Řekl i Jack. ,,Proto se bavíš s tyčkou? Líbí se ti divný holky?" Zvedla jsem na něj obočí. Zvedl hlavu a koukl na mě. ,,Přesně tak, kápla jsi na to. A už jsem ti říkal, že jsi fakt hezká?" Odpověděl jakoby nic. Dostal mě. Jen jsem zvedla prostředníček a věnovala se dál snídani. Lucas s Ethanem se div neudusili smíchy a Jack se vítězně usmál.

Seděli jsme v autě na cestě do školy. ,,Kolik máme před školou ještě času?" Zeptala jsem se. ,,Asi patnáct minut." Odpověděl nezaujatě Ethan. Byla jsem jako na trní. Byla jsem strašně nervozní. Klepaly se mi ruce. Jack si toho všiml a trochu se přisunul. ,,Klid, budeme tam, kdybys něco potřebovala." Zašeptal, trochu mi to pomohlo, ale ne moc. Najednou jsme zastavili. Jsme tady. Byla to velká, velká škola. Asi už tu pár let stála. Před ní už stálo spoustu lidí. Děsilo mě to. Vylezla jsem a koukala kolem sebe. Kluci se rozutekli pryč a já si šla najít svůj klidnej koutek. Zašla jsem za roh školy, kde nikdo nebyl a otočila se k ní zády. Vytáhla jsem krabičku se zapalovačem a ten zákaz u vchodu mi byl kurevsky jedno. Já tam nehodlám omdlít nervozitou. Rozklepanýma rukama jsem si dala jednu mezi rty a snažila se ji zapálit. Pro mě je to problém i normálně, no teď s rozklepanýma rukama to pro mě bylo, jako řešit integrály. Najednou mi někdo sáhl na rameno, málem jsem tu cigaretu spolkla. Jakej idiot.. ,,Jacku, co tady děláš?" Řekla jsem opatrně s cigaretou mezi rtama. Vzala jsem ji mezi prsty. ,,Přišel jsem tě omrknout, jestli jsi neomdlela," Řekl a projel mě pohledem. ,,ty kouříš?" Neee, já si tady stavím pevnost. ,,Jako pokouším se o to.." Koukl na cigaretu v mojí rozklepané ruce. ,,A jak se ti kouří nezapálená cigareta?" Zasmál se. ,,Dost nahovno. S těma rozklepanýma rukama to nezapálím." Poznamenala jsem a přešlápla. ,,Chceš ji zapálit?" Opět jsem si vložila cigaretu mezi rty a podala mu zapalovač. Přiblížil se ke mně a zvedl ruku na úroveň mých rtů, aby mi ji zapálil. Vdechla jsem kouř. Cítila jsem se uvolněněji. ,,Máš ještě?" Zeptal se Jack. Zapátrala jsem v kapse a vytáhla krabičku modrých camelek. Jack si jednu vytáhl a zapálil ji. Taky bych chtěla být tak v klidu, jako on. ,,Jacku, já se bojím.." Přiznala jsem mu. Podíval se na mě a přišel blíž. ,,Čeho? Zrovna ty." Jo, já. Nezvyk. ,,Lidí. Nemám je ráda, ale nedávam to na jevo." Típla jsem cigaretu a opřela si čelo o jeho hruď. ,,To ani já. Hayley, ve tvojí třídě jsou super lidi, není se čeho bát. Matematická je tak na šikanu, bude to dobrý." Nechala jsem svoje tělo spadnout na něj a koukla mu do obličehe, do zatraceně nádherného obličeje. Zahodil cigaretu a chytil mě. ,,Můžu za tebou přijít bez toho, aby mě všechny ty vlhký děvky nechtěly zabít?" Bože ten hrudník. On se od srdce rozesmál. Na to bych mohla koukat pořád, jak se směje. Taky jsem se musela usmát. Pohladil mě po vlasech. ,,Obávám se, že ne." Tak to je ovšem paráda. ,,Vytipuju si nějakou krávů a budu ji tím mučit." Oznámila jsem mu svůj plán. Usmál se. ,,Vlastně je mi to jedno, když tě budu potřebovat, přijdu." Řekla jsem mu a mikla rameny. ,,To je moje holka." Řekl mi s úsměvem. Ano, prosím, budu tvoje. Jenom tvoje. S takovým úsměvem klidně. ,,Kolik máme ještě času?" Zeptala jsem se. ,,Nemáme.." Odpověděl mi Jack a postavil mě. A kurva. ,,Co se stane, když si zapálím z okna?" Zeptala jsem se, když jsem cítila znovu narůstající stres. ,,Tak mi zavolej a dám si s tebou." Řekl Jack, jakoby nic. Evidentně to moc neřeší. ,,Pojď, otevírá se." Oznámil a natáhl ke mně ruku. Vložila jsem svoji dlaň do jeho. Bylo to, jako bych vložila dlaň do ohně, pálilo to a brnělo. Chvíli jsme tam ještě stáli a vnímali to, ten pocit. Jakoby na moment všechno utichlo a byli bychom jen mi dva, nic víc. Jack se ale rozešel směrem ke vchodu a táhl mě za sebou, což mě donutilo se vrátit do hnusné reality. Vevnitř se zastavil a posunul nás, abychom nezavazeli. ,,Hayley, já musím do tělocvičny, kvůli tréninku, takže s tebou do ředitelny nemůžu, ale půjde tam s tebou Ethan. Zvládni to, a kdyby se cokoliv stalo, přijď za mnou." Koukal mi zpříma do očí a já se snažila poslouchat a úplně se v jeho očích neztratit. Bylo vidět, že všechno, co říká myslí vážně, staral se. Vtáhl si mě do objetí. Bylo to hezký, uklidňující. Nechtěla jsem z něj pryč. Potom mi dal letmou pusu na čelo a zmizel. Jeden dotek, jeden krátký dotek. Rozbrnělo se mi celý tělo. Nemohla jsem to rozdýchat. Stála jsem tam jako opařená a pořád cítila ten dotek. Z toho tranzu mě dostal Ethan, když přišel, aby se mnou šel do ředitelny.