Puberťáci

ÚVOD

Dívka s růžovými krátkými vlasy se mi chystala do tak už okořeněné coly s rumem další dávku teplého likéru. Já sama jsem doufala, že to je rum, a ne nějaká whisky ze vzácné sbírky alkoholu, co se dlouho ukrývala ve sklepě. Světle hnědý až zlatavý mok vesele opouštěl malou lahev a měl namířeno přímo do mého červeného kelímku.

''Ať slouží,'' jemně otřela tu lahvičku o můj pohár a napila se přímo z ní. Napila se jako chlap. Ale něžné ručičky pokryté roztrhanými silonovými rukavicemi mi stále dávaly naději, že se jako chlap i neopijí.

''To teda vážně posloužilo,''usmála se na mě a odtancovala s likérem v ruce k bílým dveřím,které se za ni ihned zavřely, protože si šla ven zakouřit. Kouř prozářený měsíčním svitem byl sotva tak pozorovatelný pootevřeným oknem, ale byl rozhodně cítit.

Z okna můj pohled spadl na můj kelímek, respektive na obsah v něm. Páchlo to čistě, teple, jako alkohol. Tohle nebyl standardní padesát na padesát párty nápoj.Teď už to byl možná tak devadesát pět na pět. A pět z toho byla cola.

''Ty, Marte, chceš to dopít?''Otočila jsem se na Marta. Mart byl... no prostě chlap. Tak pil, a tak se i opíjel. Zaostřil váhavě na můj nabízený produkt v mé ruce, mrkl na mě zpod dlouhých černých řas a nápoj si převzal.

''Fakt díky, Marigold.'' Udělal to.Řekl mi tak, jak mi může říct jenom on, nebo rodiče, když udělám něco špatného. Usmál se na jeho získaný poklad, už tak dostatečně malými zorničkami, ze kterých by se dalo vypočítat, kolik toho asi tak vypil. Nebo při nejhorším, co kromě alkoholu ještě požil.

''Ty dneska nepiješ?'' Zatřásl mírně hlavou, v domnění, že ho to udělá střízlivým.

''Marte, ani jsem sem nechtěla jít.''Právě teď na Marta mířil můj vražedný pohled. Slíbila jsem,že jsem půjdu. Slíbila jsem to Martovi. Slíbila jsem mu, že konec zkouškového oslavíme spolu. A sobě jsem slíbila, že když zvládnu recitovat kus první knihy ze Ztraceného ráje, tak zvládnu potlačit i ten svůj pud a ukážu se zase po nějaké chvíli mimo školu na veřejnosti.

''Já vím,'' napil se toho elixíru, a smutně se podíval na kruhy, které v něm tvořily hlasité basy.Nebo jeho alkoholem narušená motorika.

''Ale koukej, jak to zvládáš,''zvedl obočí a zajásal.

''Goldie.'' To už bylo lepší.

Sevřel mě kolem ramen levou rukou, a tou druhou si přisunul další dávku tekutiny ke rtům. Jemně po nich přejel jazykem, jako kdyby byla každé kapky toho moku škoda.

''Nemáš se čeho bát.''

Teď už jen líně pozdvihl koutky a prázdný kelímek pohodil na zem. Clementine možná měla velký dům, právě perfektní na večírek jako byl tenhle, ale byl náročnější na úklid po něm.

Mart si prohmatával hruď, než narazil na kapsu od džínové bundy, ve které měl cigarety. Se třesem v prstech se mu podařilo jednu, po malém zaváhání dvě vyndat. Zamířil na mě filtrovou částí cigarety a podíval se na mě s otazníky v očích. 

Za celý svůj život, za celých 19 let jsem spotřebovala maximálně tak jen jednu krabičku cigaret. A tenhle počet ještě ke všemu tvořili cigarety mě nabídnuté.Nikdy jsem za touhu vdechovat uhličitany neplatila. A ani to neplánuji.

Martovu nabídku jsem však přijala. Načala jsem tak druhou krabičku.

''Na,'' práskl za sebou dveřmi a podal mi zapalovač.

''Díky,'' řekla jsem nemotorně s cigaretou v puse a převzala potřebný předmět. Stiskla jsem poprvé. Po druhé. Desetkrát za sebou.

''Marte, asi v něm došel plyn,'' líně jsem mu zapalovač podala nazpět. Mart mi ho vytrhl z ruky a přisvětle pouličních lamp zaostřil na jeho obsah.