Puberťáci

III.

''Marte?''

Přerušila jsem své soustředění na film, a přijala hovor. Další hovor od Marta. Měli bychom si místo mobilu volat na vysílačky.

''Marigold?'' Začal se hned smát svému žertu. Přišlo mu strašně vtipné, když dělal to samé co já. Nejvíce vtipné mu přišlo právě to, když mě mohl na oplátku oslovit.

''Ha, ha, ha. Co se děje?''

''Co se děje u tebe?''

Klasický Mart.

''Rozhodně ne nějaký večírek,''ujistila jsem ho.

''Škoda,'' řekl sarkasticky.

''Co potřebuješ?''

''Co potřebuješ ty?''

''Abys zavěsil, dívám se na film.''

''Jaký film?''

''Romeo a Julie, nic pro tebe,''

''Studujeme přeci i literaturu, ne? Hned jsem u tebe,''

''Je osm hodin večer!''

''Strážci galaxie měli premiéru až o půlnoci,a nikdo si na to nestěžoval. Jdu k tobě,'' zopakoval.

''Takže já si stěžuju?'' Vstala jsem z pohovky a šla si uvařit čaj. Věděla jsem, že Mart je Mart, a že prostě přijde. Dala jsem vařit více vody.

''Docela jo, v jaké části je ten film?''

Zavřela jsem oči. Jak může být někdo tak vlezlý?

''Romeo stojí pod balkónem a chystá se udělat tu největší hloupost, co může,'' odpověděla jsem po chvilce.

''Vyznat ji lásku?'' zeptal se zmateně.

''Jo,''

''Co je na tom hloupého?''

''Přeci všichni víme, jak tahle láska skončí,''

''Taky pravda,''

''Jako vždycky,'' odsekla jsem. Zalila jsem si čaj a s položením konvice se ozvalo zaťukání.

''To je teda rychlost,'' řekla jsem do telefonu a zavěsila.

Zkontrolovala jsem fakt, jestli to je on v kukátku a opřela se o dveře.

''Heslo?''

''Jaký heslo?''

''To musíš vědět ty,'' upozornila jsem ho.

''Marigold je super promítačka filmů?'' Zkusil to. Mou odpovědí byl takový ten pazvuk co vydá tlačítko v X-Factoru, když se porotcům daný zpěvák nelíbí.

''Goldie je super promítačka filmů?''

''Ding-ding-ding, máme tu vítěze,''pomalu jsem odjišťovala dveře. Když jsem je otevřela, schytala jsem to sněhovou koulí do obličeje.

''Moc pěkný,'' zbavovala jsem se studených zbytků, které ještě před chvíli tvořili celek.

''Děkuji,'' vešel dovnitř.

''Teď budeš muset trochu déle čekat,''

''Proč?''

''Mám tu nechat ten sníh roztát?'' Ukázala jsem na podlahu, na které se již teď vyskytly malé louže.

Mart sklopil hlavu jako malé dítě,zakňoural a odešel do obývacího pokoje. Na úklid po sněhové bouři jsem tím pádem zbyla sama. Vyhodila jsem zbytky Martova děla ven, a pozůstatky z něj jsem setřela z podlahy papírovými ubrousky. Jak já nenáviděla promočený papír. A nezvané hosty.Mart pohodlně seděl na pohovce a prohlížel si twitter na svém mobilu jen díky tomu, že chytal naši wifi. Drzoun jeden, proč vůbec ty hovory pořád přijímám?!

''Dáš si čaj?'' Křičela jsem na něj z kuchyně, když jsem se zbavovala posledních stop po sněhu,který se dostal dovnitř domu.

''Kafe.'' Zakřičel nazpátek.

''Ptala jsem se na čaj,'' vražedně jsem se na něj dívala, opřena o futra dveří mezi kuchyní a obývacím pokojem.

''A já poprosil o kafe,'' rozhodil rukama.

''Nepoprosil, řekl si jenom kafe,''napodobila jsem jeho předešlý počin s naštvaným výrazem v obličeji.

''Kafe, prosím,'' nevinně se usmál.

''Ne,'' vrátila jsem se do kuchyně a zalila pytlík zeleného čaje. Do misky jsem nasypala sladký popcorn, který jsem následně s šálky čaje položila na tác.

To občerstvení jsem slavnostně položila na stolek a usadila se vedle Marta, který zabral polovinu pohovky. Otráveně jsem protočila panenky a vzala do ruky ovladač,připravena pokračovat v kultovním zážitku.

''Chtěl jsem kafe,'' zarazil mě Mart.

''A já se na film chtěla koukat sama,'' vyplázla jsem na něj jazyk a konečně pokračovala ve sledování filmu.

Romeo zrovna citoval ty nejlepší slova, co kdy Shakespeare napsal, a já si plnila ústa co nejvíce popcornem. U téhle scény mám vždycky chuť brečet a probrat samotného autora z věčného spánku a donutit ho, aby tu hru přepsal. Tahle scéna je totiž tou mezní, od které se to všechno začne sypat dolů. Co na tom, že Romeo a Julie budou mít ještě svatbu, když hned na to se oznámí druhý sňatek, a to mez iParisem A Julií? Moje pusa byla plná popcornu, a já si přála,aby to tak bylo i s Martovou pusou, protože teď, v tu nejlepší scénu, začal mluvit! Nemohla jsem mluvit, tak jsem ho lehce plácla přes nohy, zamračila se a dala si před ústa ukazováček.

''Vždyť jí stojí pod balkonem jako nějaký stalker.''

Začala jsem co nejrychleji kousat popcorn, abych mu už konečně něco mohla říct. Pěkný stalker, bylo jediné, na co jsem se zmohla.

Mart se ironicky zasmál, a přestal mluvit.

Paráda, je středeční noc, půlka prázdnin pryč, a já tu sedím s tím nejotravnějším klukem, co znám.

Alespoň už nevyrušuje. Dokonce se spokojil s čajem, a neujídal moc popcornu.

Film jsem vypínala se slzami v očích,vždycky mě to dostane. A co mě nejvíc dostává do kolen, než samostatné dílo je Leonard Whiting za mlada. Slzy jsem si stírala vytahanými rukávy šedivé mikiny.

''Dík, že jsem se mohl dívat,''

''V pohodě,'' řekla jsem tím ubrečeným hlasem.

''Marigold, ty brečíš?''

''Prostě miluju Shakespeara,'' zacpala jsem si pusu zbytky popcornu.

''A černobílé filmy,'' dodala jsem s plnou pusou a další várkou slz.

''A Leonarda Whitinga,'' začala jsem se pošetile smát, a přitom pokračovala v pláči.

''Marigold, ty jsi fakt blázen.''